Oblast ticha

První kniha básní Stanislava Dvorského (*1940), Zborcené plochy, vyšla v roce 1996. Dvorský se již od šedesátých let podílel na činnosti významných skupin a projektů, jako byl okruh UDS, sborníky Objekty a magnetofonové nahrávky Fragmenty 1964 (kde se objevili například V. Linhartová, B. Grögerová a L. Novák). Jeho tvorba se však nikdy neomezovala na konkrétní umělecké směry. V rozsáhlé sbírce Oblast ticha (vznikala v letech 2002–2006) zaujímá výrazné místo střední část s názvem Jazzové podupávání. Nejde o nostalgické blues ve stylu Václava Hraběte, které by Dvorského poezii příliš zjemňovalo. Jeho verše jsou spíše ostrými a rozkladnými vstupy do běžného života, v nichž se stírá hranice mezi snem a realitou. Čtenář má pocit, že se pohybuje na hranici, na pokraji života, snění a poezie, a to vše v prostém, neokázalém gestu a střídmém pohledu na všední den. Právě v této nezávislosti na tradičních básnických formách a zároveň v silném zaujetí životem spočívá mimořádná síla Dvorského poslední sbírky.