Rané autorovy povídky, ještě psané v ruštině, jsou motivované vzpomínkami na léta dětství a období berlínského exilu. Povídky jsou zřetelným dokladem Nabokovovy schopnosti jemné analýzy lidských osudů, které dokáže vyjádřit na malé dějové ploše. Jsou naplněny nostalgií, melancholií i intenzivními prožitky drobných událostí, které barvitě evokují ztracenou minulost.