Její tajemství

Přiznávám, udělala jsem chybu. První chyba: Požádala jsem o práci Petera Barnidge. Druhá chyba: Místo toho, abych jeho nabídku odmítla, jak jsem zamýšlela, jsem ji přijala. A abych se nedostala k nespočtu dalších chyb, budu předstírat, že jedinou další věcí, kterou jsem zatajila, byla jedna maličkost během pohovoru. Peter Barnidge… Nevím, kde začít. Možná tím, že po prvním dni práce pro pana Superstara, slavného spisovatele, se jeho jméno stalo mým oblíbeným sprostým slovem. Když jsem si ublížila? Nadávala jsem na Barnidge! Když jsem byla v finanční tísni? Barnidge! A když jsem zjistila, že se zamilovávám do svého šéfa? No, pro Barnidge! Kéž bych ho mohla jen nenávidět, místo té divné, zmatené směsice nenávisti a touhy, kterou k němu cítím. A je to špatný druh touhy. Temná, s nádechem spalujícího žáru. Takový žár, že se mám chuť pokřižovat, pokaždé, když se na něj podívám, protože jediný pohled mě uvrhne do světa hříchu. A když už jsme u toho hříchu… Je tu ta maličkost, kterou jsem zatajila při pohovoru. Jsem samoživitelka a udělám cokoliv pro svou dceru, i když to znamená skrývat jedno malé tajemství. Jenže i malá tajemství časem rostou. Myslím, že je jen otázkou času, než na to přijde, a tuším, že se mu to nebude líbit…