Jeho balík

Jeho zásilka skončila v mé schránce. Klid, ty potížista. V mé schránce. Když jsem zjistila, co je uvnitř, došlo mi ke dvěma věcem: patřil mému atraktivnímu sousedovi a on skrýval temné tajemství. Obvykle jsem spíš zastánkyní koček. V tom smyslu, že bych si v devíti z deseti případů vybrala kočku. Ne že bych je nějak zvlášť milovala, jen jsem neměla ráda většinu lidí. Můj soused mezi ně nepatřil. Žil naproti a byl to typ muže, který se obléká bezchybně, nosí kvalitní boty, voní jako reklama a navíc se evidentně stará o zubní hygienu. Ale zpátky k věci, tenhle muž měl zjevně svůj život perfektně zorganizovaný. Byl to ztělesnění dokonalosti, ale podle mě potřeboval trochu uvolnit. A jak na potvoru, jeho velká, tlustá zásilka se protáhla do mé malé schránky. Vím, je to nechutné. Bylo jasné, že to byl pokus, jak na mě zapůsobit. Nechme stranou, že ji tam vložila pošťačka, věděla jsem, co se soused snaží. Ano, naprosto jsem to věděla. Tak jdeme na to. Nebo spíš na to, pokud chcete. V bytě mi na zásilku několikrát spadl nůž. Prakticky se sama otevřela a já neměla na výběr, než se podívat dovnitř. Z balíku na mě koukalo jeho malé tajemství. Jak se ukázalo, pan Dokonalý nakonec nebyl tak dokonalý. Kdo by to řekl? Nápověda: já. Ale naprosto jsem si hodlala užít všechno, co se bude dít.