Na nebi hrdého Albionu 1945-1946 - část 6

Naše posádka obdržela rozkaz k úkolům v oblasti Lipska. S ohledem na předchozí zkušenosti jsme se rozhodli letět ve výšce 33 000 stop, i přes vznikající kondenzační stopy. Německé radary fungovaly dobře a nepřítel tak měl o naší pozici přehled po celou dobu letu. Východně od Frankfurtu nad Mohanem jsem zahlédl stoupající nepřátelský letoun, který zanechával kondenzační stopu. Letěl stejným směrem jako naše Mosquito a identifikoval jsem ho jako Me 109. Okamžitě jsem pilota instruoval, aby odhodil přídavné nádrže a zvýšil plný výkon, v naději, že se nám podaří uniknout. Brzy se však ukázalo, že nepřítel, i přes stoupání, zkracuje vzdálenost. Nařídil jsem pilotovi provést velkou zatáčku na západ. Nepřátelský letoun se pokoušel zaútočit zdola, skrytý v kondenzační stopě našeho letounu. Proto jsem pilota vyzval k prudkému zatočení doprava a strhnutí Mosquita do střemhlavého letu, abychom se dostali mimo stopu. Po několika útocích, při neustálém klesání, se nepříteli podařilo zasáhnout naši směrovku. Navigátor viděl odlétávající kusy. Pilot zjistil, že už nemůže letoun stabilizovat a nařídil přípravu k opuštění letounu. Kvůli vysoké rychlosti jsem visel venku ze sedadla a s velkým úsilím se přitáhl do nosu letounu, kde jsem uvolnil padák a mapy z nouzového východu. Ve výšce 6000 stop se pilotovi podařilo letoun srovnat, ale po několika sekundách jsme znovu spadli do nekontrolovaného střemhlavého letu, ze kterého nás pilot vytáhl nad lesem. Asi 300 metrů vpravo jsem spatřil Fw 190. Město pod námi zahájilo protiletadlovou palbu a kolem Mosquita praskalo. Díky této palbě Fw 190 přestal pronásledovat. Následně jsme opět klesali a levým křídlem narazili do jedlového stromu, což způsobilo dvě velké díry v křídle, které se však neulomilo. Posádka pak přelétla asi 160 km nad Německem ve výšce stromů, s neozbrojeným a poškozeným letounem. Na základně jsme přistáli s 90% zničenou směrovkou. Závěrečná část tohoto rozsáhlého projektu se logicky věnuje poslednímu válečnému roku 1945. Vítězství bylo již na dosah. Příslušníci československého stíhacího křídla (310., 312. a 313. peruť) s letouny Spitfire Mk.IX doprovázeli bombardéry útočící na Německo a sváděli poslední boje. Bombardovací 311. peruť operovala z Skotska s letouny Liberator GR.Mk.VI proti německým ponorkám a plavidlům v Severním a Baltském moři a dosáhla svého posledního úspěchu těsně před příměřím. I příslušníci britských leteckých jednotek pokračovali v práci až do posledních hodin. Autor se držel osvědčeného postupu, krátký úvod charakterizující válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následovaný kalendářem událostí. Zaznamenány jsou organizační, dislokační, výzbrojní a personální změny. Hlavní část kalendáře se věnuje operační činnosti čs. letců u RAF, včetně všech vítězství a ztrát. Čtenář nalezne biografické informace o významných letcích, přehledné tabulky, bojová hlášení a vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky fotografií, desítky barevných bokorysů letounů a faksimile dobových dokumentů. Závěr obsahuje tabulky sumarizující šestiletou válečnou epopej československého letectva na Západě.