Na nebi hrdého Albionu 1943 - část 4

Asi 20 mil od nizozemského pobřeží jsem si náhle všiml kouře z motoru. Oblast jsme dobře znali, často jsme zde létali a věděli, kde jsou rozmístěny německé protiletadlové pozice. Dnes se ale zřejmě nějaká kulka náhodně trefila do chladiče. Jediné, co mi zbývalo, bylo pokusit se vrátit a doufat, že se motor nezadře. Pro Čecha bylo německé zajetí nepředstavitelné. Chtěl jsem se dostat nad otevřené moře, kde mě mohli vylovit Angličané. RAF měla výbornou leteckou záchrannou službu a já jsem jako doprovod hydroplánů věděl, jak moc se snaží zachránit i jediného letce. Jakmile jsem překročil pobřeží, teplota glykolu prudce stoupla a motor začal selhávat. Letěli jsme nízko nad mořem a moje rychlost klesala. Pak se motor úplně zadřel a jedinou možností bylo přistát s letadlem přímo do vody. Nouzové přistání se mělo provádět podél vln, protože letoun klesal pomalu. Ale neměl jsem na výběr a s šestitunovým Typhoonem jsem musel přistát proti vlnám. Následoval rychlý sled událostí. Jedním trhnutím jsem odhodil kabinu, ucítil náraz, před očima se mi zatmělo a pak mě zaplavila voda. Měl jsem štěstí a okamžitě po uvolnění popruhů jsem vyplaval z kabiny. Byl jsem ale hluboko pod vodou a ztratil orientaci. Automaticky jsem zatáhl za kohoutek vzduchové bombičky u záchranné vesty, ta se nafoukla a vynesla mě na hladinu. Rychle jsem se vzpamatoval a pomocí metrového kalounu přitáhl složenou gumovou záchrannou loď. Nafoukl jsem ji bombičkou a vlezl dovnitř. Za chvíli začala bouře. Silný vítr a přívaly deště s mojí loďkou zacházely jako s míčkem. Vlny šly přes ni a loďka se plnila vodou, ale stále mě držela nad hladinou. Byl jsem v zoufalé náladě. Západní vítr mě tlačil zpět k Nizozemsku, ale já potřeboval na volné moře, kde mě mohli najít naši. Na moři jsem strávil asi osm hodin. Přibližně ve tři ráno mě moře vyplavilo na pobřeží – na ostrov Walcheren. Ve tmě a v dešti jsem překročil drátěné překážky a uslyšel jsem „Halt! Hände hoch!“ Tato kniha, další díl rozsáhlého projektu o československých letcích ve Velké Británii během druhé světové války, nás zavádí do roku 1943. V tomto roce došlo k zásadním změnám na všech hlavních bojištích – na východní frontě, v Tichomoří, v severní Africe a Středomoří, v bitvě o Atlantik i v letecké válce nad západní Evropou. Českoslovenští letci operující z britských ostrovů byli v intenzivní činnosti. Tři stíhací perutě (č. 310, 312 a 313), operující v československém stíhacím křídle, pokračovaly v útočných operacích nad okupovanou západní Evropou se svými zastarávajícími Spitfiry Mk.VB a Mk.VC. Jediná bombardovací peruť (č. 311) se přezbrojila z Wellingtonů Mk.IC a Mk.X na moderní Liberatory GR.Mk.V a obnovila svou bojovou činnost v bitvě o Atlantik. Na konci roku dosáhla jednoho ze svých největších úspěchů potopením německé „lamače blokády“ Alsterufer. Ani příslušníci britských jednotek – stíhacích, nočních stíhacích, bombardovacích či dopravních – nezůstali pozadu. Jména Otto Smik, Jiří Maňák, Josef Hanuš, Jaroslav Himr, Josef Stach, Josef Kuhn, Oldřich Doležal, Karel Balík a mnoho dalších obohatila historii československého letectva právě v tomto roce. Autor Jiří Rajlich, zkušený historik, pojal i tento díl osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizujícím válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje kalendárium, které zaznamenává všechny organizační, dislokační, výzbrojní a personální změny. Hlavní část kalendáře se věnuje operační činnosti čs. letců ve službách RAF, včetně všech vítězství a ztrát, a identifikuje i konkrétní protivníky. V graficky odlišených částech čtenář nalezne biografické informace o významných letcích, přehledné tabulky, bojová hlášení a vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky fotografií, desítky barevných bokorysů letounů a faksimile dobových dokumentů. Svět křídel.