Kniha Masarykovy vražedkyně se zabývá dosud opomíjenou stránkou historie – závažnou ženskou kriminalitou v meziválečném Československu. Název knihy odkazuje k jejímu obsahu, který se soustředí na osudy žen odsouzených k trestu smrti v době první republiky, jimž byla nakonec milost udělena prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Mezi těmito ženami byly zástupkyně různých společenských vrstev a s odlišnými motivacemi, přičemž většina z nich byla odsouzena za vraždy, a to i opakované. Výjimkou byla pouze jedna odsouzená špiónka. Kniha přináší nový pohled na ženskou kriminalitu a na to, jak k případům hrdelních zločinů přistupoval první československý prezident při udělování milostí. Neomezuje se pouze na popis soudních procesů, ale sleduje i další životní cesty těchto žen. Autorům se podařilo dohledat fotografie většiny z nich, čímž kniha dává tváře anonymním pachatelkám a odlišuje se od idealizovaného obrazu kriminality první republiky, jaký byl zobrazen například v seriálu Hříšní lidé města pražského.