Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti: Osoby, popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948

Po záboru českých zemí nacisty, který předcházel ztrátě pohraničí po Mnichovské dohodě, následovalo šest let útlaku a velkého utrpení obyvatelstva. Druhá světová válka a s ní spojené zločiny se dotkly nejen Evropy, ale i zemí v Asii. Proto se ještě během války začaly řešit otázky potrestání viníků válečných zločinů a kolaborace. Krátce po osvobození Československa začalo období retribučního soudnictví, tedy soudního stíhání a potrestání. Zvláštní soudní dvory měly soudit německé válečné zločince, především z vedení a represivních složek, ale i české občany, kteří s nacisty spolupracovali – udavače, agenty, členy kolaborantských hnutí a další, kteří se postavili proti demokratickým principům. Tyto mimořádné lidové soudy sídlily u krajských soudů a skládaly se z pěti soudců, přičemž předsedal jim profesionální soudce a zbývající čtyři byli laici. Procesy musely být ukončeny do tří dnů a v případě rozsudku smrti byl trest vykonán do dvou hodin. Retribuční soudnictví probíhalo ve dvou vlnách a skončilo koncem roku 1948. Velká část procesů se odehrála v Praze, kde bylo vykonáno 146 rozsudků smrti. Kniha Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti se zabývá právě těmito případy.