Protiletadlová obrněná vozidla

Samohybná protiletadlová děla a nosiče protileteckých raketových střel představují vývoj, který zásadně ovlivnil moderní válčení. Od počátku dvacátého století se intenzivně rozvíjely letectvo a obrněná technika, a jejich vzájemné střety byly nevyhnutelné. S rostoucí schopností letadel útočit na pozemní cíle se armády musely zaměřit na obranu svých vojsk proti vzdušným útokům. Pro mobilní válčení bylo klíčové umístit protiletadlovou výzbroj na odolný podvozek, který by dokázal držet krok s postupujícími jednotkami. První pokusy o samohybné kanóny proti balónům se objevily ještě před první světovou válkou, následně se vyvíjely stále sofistikovanější systémy, často postavené na tankových podvozcích. Během druhé světové války se protiletadlová obrana stala nezbytností a její význam přetrval až do současnosti. Po druhé světové válce došlo k zásadnímu posunu s nástupem řízených protiletadlových raket, které se brzy staly součástí mobilních jednotek a byly umisťovány na obrněná vozidla. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla se zabývá vývojem těchto pancéřovaných strojů určených k boji proti letadlům a vrtulníkům, a sleduje jejich vývojové trendy od počátku dvacátého století až po dnešek.