Tato sbírka básní od jedné z klíčových postav českého undergroundu Ivana Martina Jirouse vznikala v letech 1985 až 1997. V textech přetrvává tíseň a smutek, odrážející se v tématech rozpadlého manželství a zamyšlení nad osamělostí, prožívaných s nádechem beznaděje a nostalgie. „Měděnkou pokrývá se láska / potichu umírá náš vztah / zachází / jak slunce za úbočí hor…“ Jirous se v básních obrací na své přátele – Mikoláše Chadimu, M. C. Putnu, Pavla Bergmana – ale dominantním pocitem zůstává hluboký smutek, který prostupuje celým dílem, i přes vzpomínky na dřívější šťastné chvíle.