Básně jsou plné hlubokého prožívání, často tíhy a smutku. Autor v nich nachází způsob, jak sdílet své pocity, jako by se chtěl zbavit tíhy a zklamání. Tyto verše Jirous psal v době osobního rozvratu, v silném emočním vypětí způsobeném problémy v manželství. Přesto nezapomíná na své blízké a některé básně věnuje svým přátelům – Lubomíru Jiřištěmu, Janu Staňkovi a Vlastimilu Třešňákovi.