Podobně jako v roce 1981 s knihou Magorova mystická růže, se i zde básník zbavil obav z důsledků svého psaní a otevřeně pojmenovává skutečnost. Magorovy verše jsou jasným a zřetelným odmítnutím totalitního režimu a komunistické ideologie, a stávají se naléhavým svědectvím o zkaženosti doby, ve které se intelektuálně a citlivě vnímavý člověk ocitl. Svět je plný překážek a zla, a proto básník volá po zásahu, po novém stvoření. V textech se objevuje i smutek a pocit bezmoci, neschopnost psát o jednoduchých radostech, protože básník tuší, že je jeho přátelé nezažijí. Znění tohoto textu vychází z Magorova summa I, vydaného nakladatelstvím Torst v roce 2015. Pro vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně upraven a je volně dostupný ke stažení na https://goo.gl/tqZFAc.