Lyrika II

K nejhlubšímu pochopení Puškina, významné postavy ruské klasické poezie, nepůjdeme k jeho známým dílům jako „Evžen Oněgin“, „Boris Godunov“ či „Kapitánská dcerka“, ale k tomu, kde se po celý život formovalo jeho vidění světa a hledal nový básnický projev – k jeho lyrické tvorbě. Už v prvních básních čtrnáctiletého studenta vidíme nejen počátky jeho poetického stylu, který je dosud klasicistický, ale také snahu o vlastní jazyk a výraz, o jedinečný básnický rukopis. Zároveň se zde objevuje nový směr v ruské poezii. Puškin, jako velký tvůrce, se na této cestě nebojí inspirovat svými předchůdci. Využívá rétorický styl Děržavinových ód, který ovlivnil jeho patetické básně, a romantismus Žukovského, který předznamenal jeho elegickou tvorbu a pojetí básníkova poslání. Dále je patrný vliv Baťuškova a jeho anakreontské lyriky, která se u Puškina brzy prolíná s realistickými prvky a zakotvuje v ruské půdě. Tento nový výběr z Puškinovy lyriky sleduje jeho tvůrčí vývoj od počátečního období až po zralý realistický styl a oživuje nám dílo největšího ruského básníka.