Lyrika I

K nejhlubšímu pochopení Puškina, významné postavy ruské klasické poezie, nepůjdeme k jeho známým dílům jako „Evžen Oněgin“, „Boris Godunov“ či „Kapitánská dcerka“, ale k tomu, kde se po celý život formovalo jeho vidění světa a hledal nový básnický projev – k jeho lyrické tvorbě. Už v prvních básních čtrnáctiletého studenta vidíme nejen počátky jeho poetiky, která je zatím klasicistická, ale také snahu o vlastní jazyk, melodii a osobitý básnický styl. Zároveň se zde začíná objevovat nové slovo v ruské poezii. Jako velký tvůrce, který sjednocuje historický vývoj národní poezie, se Puškin na této cestě nebojí inspirovat všemi užitečnými vlivy svých předchůdců. Z Děržavinových ód přejímá rétorický styl, který ovlivňuje jeho patetické básně a proklamace, od Žukovského čerpá romantismus, jenž předznamenal jeho elegickou tvorbu a pojetí básníkova poslání. Vliv Baťuškova a jeho anakreontské lyriky se u Puškina brzy prolíná s realistickými prvky a zakotvuje v ruské půdě. Tento nový výběr z Puškinovy lyriky zachycuje jeho tvůrčí vývoj od počátečního období až po zralý realistický projev a oživuje nám dílo největšího ruského básníka.