Václav Černý, literární historik, překladatel a kritik, se v letech třicátých a čtyřicátých proslavil především díky spolupráci s Kritickým měsíčníkem. Jeho kritické stati se však objevovaly i v dalších periodikách. V letech 1936–1938 vedl v Lidových novinách rubriku Literární pondělí, kde mohl pravidelně prezentovat své názory a soudy. V Lidových novinách publikoval nejen recenze a kritiky, ale také informoval o kulturních událostech v Čechách i v zahraničí – o výstavách, divadelních hrách a připravovaných knihách. Komentoval literární a společenské dění a v krátkých portrétech připomínal zapomenuté básníky. Hlavní pozornost věnoval soudobé české literatuře a sledoval tvorbu všech významných autorů třicátých let, jako byli V. Holan, V. Nezval, V. Závada, F. Halas, J. Čapek, E. Hostovský, I. Olbracht, J. Weil a J. Čep. Současně se zajímal o francouzskou kulturu, psal o nových knihách i jejich českých překladech a upozorňoval na literární odborné texty. V oblasti prózy obzvláště cenil cyklické romány, a pravidelně sledoval díly románu-řeky Lidé dobré vůle od Julese Romainse. Španělská občanská válka v něm probudila zájem o španělskou kulturu a často zmiňoval jména jako Antonio Machado, Federico García Lorca, José Ortega y Gasset a Miguel de Unamuno, a také se vracel k dílu Dona Quijota a poezii Góngorových. Texty z Lidových novin tak dokládají Černého trvalý zájem o kritiku a zároveň poskytují živý obraz české a evropské literatury třicátých let.