Jméno boží nadarmo

Výbor z poezie Jany Štroblové ukazuje, že duchovní rozměr byl v její tvorbě přítomen od začátku, i když skrytě. Plně se projevil ve sbírce Krajina na muří noze, která otevírá svět, kde se cení hodnoty jako víra, naděje a láska – hodnoty, které někteří považují za naivní. Stačí jen nepatrná změna pohledu – „krajina se jen trochu pootočí a už do ní nevede cesta“ – a místo tichého kouzla se objeví zloba, závist a nenávist. Prostřednictvím přírody a jejích divů však básnířka vnímá hrozbu zániku. K těmto tématům se vrací i v dalších sbírkách, jako by nevědomě hledala v paměti minulých generací a zároveň si prohlubovala vlastní cestu.