Vrchlického sbírka básní představuje zásadní bod v jeho tvorbě. Zrcadlí v ní autorovo rostoucí přesvědčení o nepochopení jeho díla společností, kterému se snaží sloužit. Jak poznamenal Bohuš Balajka, Vrchlický si v této době uvědomil, že je pro společnost spíše dekorativním prvkem než skutečně vnímaným umělcem.