Sbírka sedmi povídek – Kafkárna, Divní lidé, Anděl, Ingot a ingoti, Zrada zrcadel, Prokopnutý buben a Krásná Poldi – je podle autora zamyšlením nad dobou „kultu osobnosti“. Nejde v ní však pouze o kritiku; autor v ní připomíná i ty, kteří si zachovali lidskost a „nepropadli zmatku v pojmenovávání světa“, a tím se stali hrdiny.