Spisy 1. Lyrika

První díl souboru Komentované spisy Bohumila Hrabala se zaměřuje na jeho poezii, tedy na texty, které se k tomuto žánru hlásí i svým formálním zpracováním. Hrabal sám často nerozlišoval mezi poezií a prózou a podle potřeby upravoval starší básně do podoby prózy nebo naopak volný verš přepisoval jako prózu. Přesto lze v jeho tvorbě rozlišit tři období, ve kterých psal básně. První, z let 1937–1948, je charakteristický jemnými lyrickými popisy dojmů a obrazů, psanými v duchu „neopoetismu“ a ovlivněnými dílem Eugenia Montaleho. Druhé období souvisí s Hrabalovým stěhováním z Nymburka, jeho prací obchodního zástupce a brigádami v hutích v Kladně, a především s obdobím po roce 1948. V této době se Hrabal proměnil v experimentujícího básníka, který zaznamenával fragmentované obrazy bez snahy o jejich syntézu, a jeho lyrické básně se staly živými svědectvími. Soubor doplňují lyricko-epické prózy s existencialistickým podtextem z let 1949–1956, například próza Kain, povídkový soubor Židovský svícen a Utrpení starého Werthera.