I když se směju, musím plakat

Míša Kafanke je zkrátka smolař. Narodil se v NDR, jeho otec byl židovského původu, navíc ruský, a sloužil v Sovětské armádě. Míša, syn pruské matky a otce, kterého nikdy nepoznal, se necítí ani křesťanem, ani Židem. Přestože je vyučený instalatér, díky samostudiu má rozsáhlé znalosti z vědy, techniky i umění. Nemá velké ambice, touží jen po klidném životě s milovanou ženou – drobnou, inteligentní dívkou se zálibou v hudbě a knihách – a po uplatnění svého vynálezu ekologické toalety. Osud mu ale nadržuje jinak. Míša se neustále, a vždycky náhodou, ocitá v centru dění – ať už jsou to rasové nepokoje v Německu, pokus o puč v Rusku, poválečný Irák, únos do Izraele, donucené přistání v obleženém Sarajevu, nebo nepokoje v Los Angeles. Tento nenápadný muž se smutnýma očima je tak proti své vůli vtažen do víru válek, konfliktů a náboženských sporů devadesátých let, a nikdy neví, jaké další dobrodružství a nebezpečí ho čeká.