Román Gertruda (1910) se věnuje častému tématu Hesseho tvorby – postavení umělce a smyslu umění. Příběh vypráví hudební skladatel Kuhn, který se potýká s tělesným postižením, a skrze jeho vzpomínky nahlížíme do jeho života. Kuhnův pocit slabosti a bezmocnosti odráží typické dilema umělců té doby. Sbírka povídek Malý svět (1912) zase prostřednictvím osudů jejích postav ukazuje, jaké morální zásady jsou pro Hesseho důležité a zda je možné žít v souladu s nimi v rámci měšťanské společnosti.