Faust II

Druhý díl Faustovy tragédie byl po dlouhou dobu vnímán jako nejasný, ale ve dvacátém století se jeho význam, a tím i význam celého díla, plně projevil. Goethe zde přesahuje individuální příběhy a shrnuje veškeré své, a potažmo lidské, poznání. Faust pokračuje v testování hranic, zakládá rodinu a věnuje se podnikání, aby nakonec ve svém úsilí, které má v podstatě politický rozměr, neuspěl – ačkoliv v iluzi vítězství umírá. Stejně tak selhává i Mefistofeles, Faustův sluha a pokušitel, protože se ukáže, že Faustova duše mu – proti všem očekáváním – nepropadne. Goethe brilantně spojuje filozofické a politické myšlenky s poetickým jazykem, čímž vytváří dílo, které oslovuje jak rozum, tak i city. Opium poezie, prémiový svazek II.