Kniha předního francouzského sociologa, jehož myšlenky ovlivnily i estetiku, literární historii a další obory, zkoumá, jak jazyk funguje jako prostor pro sdílení významů, a to jak obecně, tak na konkrétních příkladech. Bourdieu touto knihou z roku 1982 reaguje na dílo Saussura a jeho následovníků, ale i na práce autorů jako Austin a Chomsky. Zdánlivě objektivní jazykový systém odhaluje jako nástroj moci, který umožňuje privilegovaným skupinám prosadit své způsoby myšlení a vyjadřování jako univerzální měřítko, a to i na úkor těch, kteří jsou tímto systémem znevýhodněni. Slovní zásoba, gramatika, styl – to vše Bourdieu chápe jako součást rozdělení kulturní moci a vyjadřovacích možností. Zatímco strukturalisté se snažili vytvořit sociologii inspirovanou lingvistikou, Bourdieu ukazuje, že lingvistické přístupy jsou ve skutečnosti strategiemi v rámci společnosti. Jeho analýzy jsou detailní a podnětné, zejména pro odborníky v oblasti jazyka a literatury, a přesahují pouhé oborové spory.