Česká radikální demokracie: Příspěvek k dějinám názorových sporů v české společnosti 19. století

O vývoji společenského myšlení v českých zemích v 19. století existuje řada odborných prací. Tato kniha je první rozsáhlou marxistickou studií, která se touto problematikou zabývá. Autor zkoumá ekonomické a ideologické základy evropské revoluční demokracie a ukazuje, že ruská i česká radikální demokracie byly jejími specifickými projevy. Sleduje vývoj radikálních demokratů jako politického a myšlenkového směru, přičemž se nezaměřuje na jednotlivé osobnosti, ale na vývoj skupin a směrů. Výchozím bodem je analýza počátků kapitalismu a formování buržoazního vědomí v Čechách. Autor přehodnocuje dosavadní pohledy na Dobrovského, Jungmanna a Palackého a dokazuje, že všichni byli zástupci buržoazie, byť v různých fázích jejího vývoje. Zkoumá vznik buržoazní inteligence a její odraz dobových nálad a požadavků. Nově interpretuje tvorbu Máchy, Havlíčka a Tyla. Autor srovnává politické programy radikálních demokratů se staročechy a mladočechy a sleduje vznik a proměny panslavismu a slovanské otázky. Analyzuje příčiny neúspěchu revoluce let 1848–1849 a argumentuje, že rozpad radikální demokracie nebyl způsoben policejními represemi ani úpadkem sociální základny v podobě maloburžoazie. Závěrečná část se věnuje filosofickým názorům českých radikálních demokratů. Autor hledá důvody „nedostatečnosti“ české filosofie a zkoumá myšlenky Arnolda, Friče, Sabiny a vztah filosofie Smetany k radikální demokracii. Vysvětluje, proč tento směr v českých zemích nakonec selhal a proč se prosadil herbartismus.