Čejčí pláč

Protože se Mikulášek nechtěl podílet na umělé „normalizaci“ kultury, nemohl po celou dobu desetiletí publikovat. Texty, které v té době psal, vyšly až na začátku 80. let (Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč). I v nich se odráží autorovy hodnoty, ale objevuje se v nich i jemný smutek z prožitých, zejména milostných, zklamání. Mikulášek stále používá motivy přírody a v nich staví do kontrastu velké celky s drobnými detaily. V jeho pokorné a zamyšlené poezii vyniká obraz „listíčka, třesoucího stromem“. Stále více se zamýšlí nad samotnou řečí, zkoumá hranice toho, co lze vyjádřit slovy, a porovnává ji s mlčením a nevyslovitelností.