Autobiografie

Slavný argentinský spisovatel sepsal krátkou autobiografii, která sleduje jeho životní etapy a tvorbu. Kapitoly s jednoduchými názvy – Rodina a dětství, Evropa, Buenos Aires, Dospělost a Přeplněná léta – představují jednotlivé úseky jeho života. K napsání autobiografie ho podnítil jeho blízký přítel a překladatel Norman Thomas di Giovanni, s nímž spolupracoval na Borgesových spisech a jejich překladech do angličtiny. Di Giovanni si uvědomil, že čtenáři často postrádají pochopení pro hluboké zakotvení Borgese a jeho díla v argentinském prostředí, a vnímají ho jako autora bez jasného zázemí. Vznik autobiografie v roce 1969 byl úzkou spoluprací obou mužů. Borges, který kvůli oční nemoci posledních dvacet let díla pouze diktoval, svěřil text di Giovannimu. Ten se zároveň snažil Borgese udržet u předem stanovených témat, aby se vyhnul jeho sklonu k odbočkám. O procesu vzniku autobiografie pojednává předmluva od di Giovanniho. Poprvé byla autobiografie publikována v americkém časopise The New Yorker 19. září 1970 a následně byla zařazena do sbírky The Aleph and Other Stories, 1933–1969, pod názvem „An Autobiographical Essay“. Španělský překlad vyšel až v roce 1999 pod názvem Autobiografía 1899–1970. Toto vydání vychází z původního anglického znění. Borges v autobiografii píše: „V mém věku by si člověk měl být vědom vlastních hranic a toto vědomí by mohlo vést ke štěstí. Když jsem byl mladý, považoval jsem literaturu za hru šikovných a překvapujících variací; teď když jsem nalezl svůj vlastní hlas, mám pocit, že opravování a předělávání moje koncepty ani moc nezlepší ani moc nezkazí. To je samozřejmě jeden z největších prohřešků proti jedné z hlavních tendencí literatury tohoto století – malichernému přepisování –, která vedla člověka, jako byl Joyce, k vydávání nákladných fragmentů, vznešeně nazvaných ,Rozpracované dílo‘. Myslím, že svá nejlepší díla už mám za sebou. To mi dodává jisté tiché uspokojení a klid.“