Karel Havlíček Borovský se po návratu z Brixenu 13. května 1855 vrátil do vlasti, aby krátce poté zemřel. Následovalo čtrnáct měsíců, během nichž se jeho zdravotní stav neustále zhoršoval. Tato doba zároveň položila základy legendě o jeho mučednictví. Ačkoliv se později objevovaly zprávy o jeho psychickém trápení kvůli vyhýbání se přátel, autor tyto a další mýty, včetně příběhu o trnové koruně položené Boženou Němcovou na rakev, odmítá. Kniha také stručně shrnuje Havlíčkovu novinářskou kariéru, která vedla k jeho deportaci do Brixenu. Autor se zamýšlí nad tím, jak by se mohl Havlíčkův život ubírat, kdyby se dožil vyššího věku, a hodnotí jeho osud, literární tvorbu i publicistiku. Závěrem konstatuje, že deportace do Brixenu byla chybou, protože vláda a císař ve své naivitě podcenili, že pronásledování známé osobnosti vede pouze k jejímu ještě většímu uznání.