Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 je dobře známé, ale méně se ví, že již o čtyři roky později se jednalo o rakousko-české vyrovnání. Ačkoli se netýkalo zavedení trialismu, ale pouze změn v rámci Předlitavska, znamenalo by obnovení české autonomie. Základem vyrovnání měly být články, které připravil a schválil český zemský sněm. Císař František Josef I. se domníval, že po vyrovnání s Uhry je nutné učinit ústupky i Čechům, a tuto snahu podporoval. Vyrovnání měla uskutečnit vláda Karla Hohenwarta, který však společně s císařem podcenil odpor proti návrhům, tzv. fundamentálkám, v obou částech říše. Kvůli silnému odporu se vyrovnání nakonec neuskutečnilo, císař ustoupil a Hohenwartova vláda padla. Autor se proto věnuje nejen samotnému pokusu o vyrovnání, ale i dlouhodobému úpadku českého státu, který započal po bitvě na Bílé hoře. I přes neúspěch fundamentálních článků se v české společnosti pevně zakořenila víra v právo na vlastní stát, byť zpočátku jen autonomní.