Dobrodružný a romantický historický román Černá sága se odehrává v Africe 16. století, kde dospěly ke svému vrcholu mocné říše s bohatou domorodou kulturou, které měly pevné vazby na tehdejší křesťanský i muslimský svět a udržovaly s ním rovnoprávné diplomatické styky. Nesnášenlivost a nesvornost mezi jednotlivými panovníky uvnitř černého kontinentu a také nedokonalé zbraně jejich bojovníků však způsobily, že pod tlakem otrokářů se hroutí jedna africká říše za druhou. Na pozadí apokalyptického obrazu zkázy se rozvíjí napínavý příběh bílého námořníka původem z Čech a jeho černého přítele, který je potomkem slavných songhajských císařů. Oba procházejí Afrikou křížem krážem, na všech stranách se bojuje, ale nakonec jejich kroky směřují za hlasem srdce. A právě příběhy odvahy a lásky hlavních hrdinů osvětlují čtenářům tyto temné a zapomenuté kapitoly afrických dějin, kdy zbytečně zanikla jedna z významných lidských civilizací.
Ve své nové próze Dům na slunci národní umělec Miloš V. Kratochvíl navazuje spíše na memoárovou knihu Čechy krásné, Čechy mé, která je historikovým ohlédnutím za kořeny, z nichž vyrůstal. Dům na slunci je autorovou osobní bilancí. Miloš V. Kratochvíl pro ni zvolil formu volného rozhovoru se čtenářem, v němž mu dává nejen možnost nahlédnout do autorské tvůrčí dílny, ale zamýšlí se také nad nejožehavějšími otázkami dneška a zabývá se i složitými aspekty uměleckými. Především je to ale knížka zralé lidské moudrosti a vyrovnanosti, v níž autor v prostředí půvabného rodného kraje pomocí zcela volně plynoucích reflexí, vzpomínek a zamyšlení beseduje se svým čtenářem, a to hlavně o slunných stránkách života.
Pozoruhodná bajka začíná vzpourou zvířat, která vyženou majitele farmy a začnou si vládnout sama. Zprvu ušlechtilé, idealistické myšlenky o rovnosti, svobodě a blahobytu záhy berou za své a jejich místo postupně zaujme propaganda, nesvoboda a totalitní diktatura.
Hrdinou Márquezova románu je legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost Simon Bolívar (1783–1830). Politik a generál, který hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě, se roku 1819 stal prezidentem Kolumbie, jež tehdy zahrnovala čtyři současné státy, a roku 1821 také prezidentem Peru. Spisovatel v díle zachycuje poslední měsíce jeho života, jeho poslední cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti ve venkovském sídle San Pedro Alejandrino poblíž karibského pobřeží. Spíše než na jeho vojenské a politické úspěchy či neúspěchy se soustředil na vylíčení příběhu muže, který s překvapením zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, že zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii. García Márquez tentokrát opustil půdu výlučně „magického“ vyprávění a zaměřil se více na fakticitu, jakkoli zachází s vybranými historickými fakty poměrně volně. Charakteristickou márquezovskou imaginaci je možné spatřit ve způsobu uspořádání výsledného obrazu i v psychologických reflexích. Tento postup není v rozporu s reálným historickým pozadím, proto otázka typu „jak to bylo doopravdy?“ je bezpředmětná… I zde se objevuje charakteristické téma samoty a přidává se k němu též bloudění v labyrintu světa. Bolívar nám téměř připadá jako další svérázná postava z fiktivního Maconda, nebo jakési autorovo alter ego z dvacátého století.
SF prvkem je plyn sloužící ke stimulaci lidských emocí a k omlazování lidské psychiky. Kromě toho je hlavní hrdina, manipulovaný psychiatr Jančár, konfrontován s vizemi budoucího vývoje událostí. Na jejich základě se marně pokouší změnit běh svého života.
Tato povídka koncipována byla v zimě 1914 a brzy poté vyšla v Lumíru ve formě nehotové a zkomolené se zřetelem k válečné censuře. Posílám ji nyní do světa neoklestěnou a ve formě snad zralejší. S. K. N. Prémie knižnice Erb (11. roč.) 24-121-83
Čtenářská edice tří knížek lidového čtení. Nejedná se o přetisk autentických starobylých textů, ale o jejich soudobé adaptace. Dílo zahrnuje: - Kronika o životu Jana Fausta, znamenitého čaroděje - vypráví Jiří Bagár - Čtení velmi pěkné o sedmi mudrcích - vypráví Vladislav Stanovský - O dobře známém Eylenšpíglovi historie krátká - vypráví Miroslav Lukáš
Kniha je výběrem z Haškových výborných humoresek a satir. Je zároveň ukázkou autorovy cesty ke Švejkovi, pohledem do jeho tajemné a mnohdy zahalované tvůrčí dílny. Kniha je rozdělena do dvou na sebe navazujících částí: Dobrý voják Švejk před válkou a jiné historky a Dobrý voják Švejk v zajetí. Humor těchto próz vychází z bezprostřední reakce na dobovou situaci. Je plný autoironie a mystifikace.
Přední americký prozaik Irwin Shaw /1913-1984/, dokonalý vypravěč, stylizuje text románu Noční kořist jako upřímnou, místy drsnou, ale rozhodně zábavnou životní zpověď bývalého pilota Douga Grimese. Tento sympatický mladý muž přišel nelegálně k velkým penězům, opouští New York a v doprovodu krásných žen a svého povedeného spolupachatele si užívá luxusu ve střediscích evropské smetánky. Nuda mu však nehrozí ani po návratu k bezúhonnému životu v rodné Americe.
Svérázná sbírka krátkých textů Obecné dějiny hanebnosti z roku 1935 přináší záznamy z dějin mravně pokleslých skutků, kterých se dopustili různí lidé v různých a dobách a zemích, nikoli však ti, o nichž se běžně říká, že tvořili dějiny. Borges totiž sepisuje historii hanebností výlučně s přihlédnutím k lopotivému padoušství naoko bezvýznamných individuí, jejichž motivací kromě hamižnosti či slavomamu byla zbabělost, krutost, licoměrnost či úplná duchovní vyprázdněnost. Morální hledisko přitom ponechává zdánlivě stranou: odsouzeníhodné jednání gangsterů, desperátů, podvodníků a zlodějů se v autorově ironizujícím podání mění ve zdroj pobavení. Přestože jde o knihu, která stojí na počátku Borgesovy prozaické tvorby, svým precizním jazykem, stylistickou nápaditostí a originalitou námětů předznamenává celé pozdější spisovatelovo dílo.
Rozsáhlá románová freska zachycuje na pozadí skandálů v naftařském průmyslu v jižní Kalifornii na počátku dvacátých let a na pozadí tamních dělnických bojů zápas nezávislého naftového magnáta s naftařskými monopoly. Jestliže tento magnát, selfmademan, který začínal jako kočí, představuje dobromyslného talentovaného podnikatele, jeho syn, který má po otci podnik převzít, má přes svého přítele mnohem blíže k problematice vykořisťovaných dělníků a usiluje o zlepšení jejich pracovních podmínek. Románový dokument (kniha vyšla poprvé r. 1927) vytváří jako celek pravdivý obraz života v jižní Kalifornii, jak jej autor za svého jedenáctiletého pobytu viděl.
Antologie severských novel, které mají společné – hlubokou snahu o pochopení člověka, dovedou nahlížet od psychologické drobnokresby přes vážné zamyšlení až po humornou a satirickou nadsázku. Ze severských jazyků přeložil, doslov a medailónky autorů, napsal Josef Michl.
Román evokující zvláštní atmosféru kalifornských Benátek z let autorova dětství. Temný dramatický příběh začíná noční cestou tramvají a setkáním s člověkem, v němž vypravěč, mladý spisovatel, vytuší zlo. V Benátkách v té době záhadně umírají osamělí lidé…
Autobiograficky laděné povídky o počátcích praxe mladého začínajícího lékaře v zapadlé vesnické nemocnici na počátku 20. století. Příběhy vznikaly na základě deníkových záznamů mladého autora, který vystudoval medicínu a podobnou praxi absolvoval. Vzdálenost od veškerého kulturního dění, osamělost, nedostatečné zdravotnické vybavení, nevzdělanost, tmářství a konečně i pracovní vyčerpanost do značné míry přispěly k duševnímu i profesionálnímu zrání tohoto ruského spisovatele.
Povídky Jacka Londona. Výbor přináší u nás méně známé autorovy povídky Příběhy z amerického severu, vykreslující charaktery lidí a jejich osudy, spojuje vzrušující děj, drsná příroda a zákony spravedlnosti.
Roku 1940, tak jako ostatní autoři židovského původu, byl Jiří Orten vystaven zákazu publikování a tak sbírku vydal v nakladatelství Václava Petra pod pseudonymem Karel Jílek. "Cesta k mrazu" se objevila rok po Ortenově prvotině "Čítanka jaro" a byly v ní shromážděny verše, které na Ortenův předcházející opus svou formou i obsahem přímo navazovaly. Ve dvou oddílech jsou zde skloňovány základní témata Ortenovy tvorby, mezi něž patří osamocení, stesk či předtuchy neodvratného příchodu smrti. Hned v úvodní básní zpracoval Orten například smutný obraz pozdního a dohasínajícího léta, jinde zase elegicky vyslovuje obavu, že nebude již žíti a v dalším verši motiv přilétajícího havrana už jakoby předznamenává nástup tmy, která pohltí svět. Orten bolestně a se zármutkem sleduje události, které se kolem něho odehrávají: v samotné titulní básni pak předpovídá a kreslí hořký obraz svého osudu, oněch okamžiků, kdy "smrt je blízká", kdy "zastaví se čas, až ticho na vystydlém / srdci se bude zachvívat, / až budu otevřen, až pod očima mýma /armáda červů spatří zámek vrat."
Básnické zachycení mrtvého, který leží v otevřené rakvi bradou vzhůru a „modř hniloby jej obrůstá jak víno psí“ – obraz smrti se pak prolíná do metafyzické hrůzy zla a nekonečné noci.