Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického rázu – ta je shrnuta v esejistických svazcích “Rozptýlené paprsky” (1946) a “Události a lidé” (1991).
Sbírka poezie s první částí věnovanou rodině, přátelům, rodné zemi. Druhá část má náboženskou tématiku. Závěrečná třetí oddíl s názvem Korouhve obsahuje básně Svatý Vojtěch, Svatý Prokop, Svatý Jan Nepomucký a Svatý Cyril a Metoděj. 3. vydání
Básnická sbírka složená z oddílu Vzkázání stará a nová, jež obsahuje verše určené básníkovým živým i zemřelým přátelům, a z oddílu Země sudička, ve které se standardní básně střídají se čtyřveršími a zachycují tesknou krásu personifikované země, hvězd a souhvězdí.