Svazek širšího knižního projektu. Vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase.
Výbor textů Jáchyma Topola z let 1980-1984, jehož základ tvoří básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984), ukazuje básníka a prozaika v samých počátcích jeho tvorby, avšak s již vyhraněnou autorskou poetikou. Vybrané básně i jeden z jejich prozaických protějšků, povídka Venezuela z téže doby, se vyznačují bezprostředně naléhavou intonací, sugestivním vykreslením všudypřítomné tísnivé atmosféry, prosvěcované pouze intenzivními básnickými obrazy, pestrým rejstříkem charakteristických motivů (mezi nimiž přední místo zaujímají ritualizované zápasy s krutostí světa i s vlastními démony) a také zřetelným sarkastickým nadhledem. Texty výboru Děsivý spřežení tak v jádru obsahují rysy podstatné pro budoucí podobu Topolovy literární tvorby.
Kniha básníka Petra Hrušky nazvaná V závalu (sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty) je autorským výborem z příspěvků rozmanité žánrové povahy, časopisecky i jinde pravidelně či příležitostně publikovaných zejména v letech 2000–2020. Jejich společným tématem je povaha lidské komunikace v nejširším slova smyslu a její současný stav, podoby, paradoxy, obtíže a možnosti. S esejisticky laděnými texty, které se povětšinou bezprostředně vztahují k poezii a literatuře vůbec, se v knize střídají fejetony, glosy či epizody odrážející obecnější kulturní a společenskou situaci. „Odborníci z NASA strnuli: s básníkem ve svém návrhu společnosti nepočítali! Nezvykle vyslovená bezmoc a touha však byly čímsi, co z té podzemní society nečekaně vyrostlo samo. Chlápek seděl na balvanu a ostatním říkal verše a nikdo dole ani nahoře pořádně nevěděl, co s tím. Jen se najednou zdálo, že takhle to vůbec není zlé.“