Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé z témat je podepřeno autorovou špičkovou znalostí vědy a kniha je díky nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.
Cestopisné črty Karla Čapka pocházejí většinou z rozhraní 20. a 30. let, kdy se autor teprve přibližoval k vrcholu své tvorby, jehož dosáhl ve "Válce s mloky" a v "Matce". Výbor zahrnuje čtyři knihy: "Anglické listy" (1924), "Výlet do Španěl" (1930), "Obrázky z Holandska" (1932) a "Cestu na Sever" (1936). Čapek cestoval cizími zeměmi jakocitlivý pozorovatel přírodních krás i života obyvatel. Obdiv k lidské práci, úcta k svébytnosti každého národa, sympatie k lidovým masám jako k jediným tvůrcům všech hmotných i kulturních hodnot, vnímavost k sociálním nesrovnalostem kapitalistického světa - to jsou základní hodnoty, jež činí z Čapkových cestopisů dodnes cennou a aktuální četbu.
Souhrn reportáží o Belgickém Kongu, které autor vybral ze svých dříve vydaných knih o Africe (Země našich snů, Kpveke-vo a Bílé slzy). V reportážích a článcích popisuje africkou přírodu, život i kulturu domorodých obyvatel. "...kdysi jsem dostal od jednoho vesnického lidového umělce v kraji Kasongo bronzovou sošku. Byla to soškapodivná, znázorňující chlapíka ve vojenském kabátci s epoletami. Soška měla obdélníkovitý vous, v jedné ruce držela příruční pokladnu a v druhé svírala karabáč. "Kdo to je?" Chlapík, který se jmenoval Sagui, se usmál. Nemohl pochopit, že to nevím. A pak prohlásil: "To je člověk, který zničil celé rody a který nás naučil nenávidět Evropany. Je to belgický král Leopold II." Královská postava z bronzu, z téhož bronzu, z jakého je ulita jeho socha v Belgii, drží v rukou symboly imperialismu pronikajícího do kolonií. V jedné ruce pokladnu a v druhé karabáč. Je nesporné, že afričtí lidoví umělci měli dobrý postřeh už v devadesátých letech minulého století..."
Norský badatel Thor Heyerdahl byl zoolog, který krátce pobýval na ostrově Fatuhiva, kde ho zaujalo studium kultury polynéských praobyvatelů. Shodné etnografické prvky u ostrovanů a obyvatelů tichomořského pobřeží Jižní Ameriky ho přivedly k názoru, že praobyvatelé Tichomoří připluli do Polynésie z Jižní Ameriky. Na základě této myšlenky vypracoval migrační teorii o původu praobyvatelů Polynésie. Ve vědeckém světě však s touto teorií neuspěl. Prakticky se jí snažil dokázat tím, že v roce 1947 podnikl zdařilou plavbu z Jižní Ameriky do Polynésie. A právě o tom vypráví tato kniha. O životu pěti lidí na palubě balzového voru, jejich poznatcích a splynutí s přírodou, mořem a mořskými živočichy. A nakonec i o setkání s Polynésany.