Rozsahem i šíří pojetí monumentální třísvazkové dějiny české katolické literatury Martina C. Putny mapují významnou část české národní kultury od roku 1848 do roku 1989. První svazek zachytil období 1848–1918, druhý svazek období 1918–1945, třetí svazek je věnován létům 1945–1989. Jakožto odborná literárně-historická práce napsaná jediným autora nemá v současné české literární vědě obdobu, je srovnatelná jen s díly literárních historiků 19. a první poloviny 20. století (Jaroslava Vlčka, Jana Jakubce, Arne Nováka). Putna se neomezuje na výčet a charakteristiku všech děl české katolické literatury daného období, ale činí mnohem více: zasazuje českou katolickou literaturu daného období do kontextu evropského a světového, přičemž si všímá nejen literatury krásné, ale i vývoje dějin křesťanství a křesťanské teologie, prací filosofických a esejistických a katolickou literaturu vnímá v kontextu s jinými náboženskými a filosofickými směry a proudy (protestantismem, pravoslavím, ateismem, judaismem, mimoevropskými náboženstvími). Jádrem Putnova zájmu je – na tomto širokém pozadí zkoumaná – česká katolická literatura krásná: próza, poezie, drama, esejistika, memoárová literatura a odborné práce literatury se týkající). Uchopuje ji čtivým, esejistickým stylem, který je sdělný a dokáže zaujmout nejen čtenářskou veřejnost odbornou, ale každého, kdo se zajímá o českou literaturu, kulturu a společnost v letech 1945–1989. Předmětem Putnova zájmu je nejen katolická literatura vycházející v oficiálních nakladatelstvích, ale i četná tvorba samizdatová a bohatá tvorba českého katolického exilu. Kniha je završením mnoha let autorovy odborné práce.
Rozsáhlá monografie definuje katolickou literaturu, popisuje její tři základní podoby v evropském kontextu (reformismus – restaurace – romantika) a vymezuje její vznik v českém prostředí.
Druhý svazek rozsáhlé souhrnné práce je prvním literárně-historickým dílem svého druhu u nás. Čtivou esejistickou formou autor mapuje a vykládá českou katolickou literaturu v době první a druhé republiky a za nacistické okupace. Obsáhle zde portrétuje mj. Jaroslava Durycha, Karla VI. Schwarzenberga, Jana Zahradníčka, Jana Čepa, BohuslavaReynka, ruralisty či katolickou literární kritiku a esejistiku. Kniha je mimořádně cenná tím, že českou literaturu a kulturu vsazuje do širšího rámce katolického myšlení evropského a světového.
Podtitul: Diatriby a kázání, laudace a mystifikace in margine 1994-2001 Tyhle drobné texty vznikaly z impulsu chvíle. Vycházely porůznu, nejčastěji v Lidovkách, v Mladé frontě Dnes a v Souvislostech, ale někdy i v tiskovinách značně obskurních. Však jsou také pěkně obskurní. Ale právě proto mě převelice bavilo sestavovat z nich skládanku a míchat vážné a nevážné. Princip toho míchání je naprosto seriózně literárněhistoricky a literárněvědně vyložen v úvodní Chvále chvály.
Kniha představuje první souborné zpracování tématu homosexuality v české kultuře, konkrétně v literatuře, výtvarném umění, divadle a filmu. České osobnosti, díla a fenomény jsou přitom vždy vztahovány k obecnějším tendencím euroamerické kultury a jsou analyzovány metodami vycházejícími z vývoje příslušných disciplín světovévědy. Ve čtrnácti monografických kapitolách jsou zde shromážděny dosud méně známé či jen částečně reflektované poznatky o homoerotickém cítění či přímo homosexualitě v díle jednotlivých českých umělců. Až na výjimky jsou v centru pozornosti díla přispívající k formování novodobé homosexuální identity a vnímaná v homosexuální komunitě jako kanonická. K této práci se sdružili čeští (nebo v Čechách žijící) badatelé různých humanitních oborů, většinou střední a mladší generace, pod vedením literárního a kulturního historika Martina C. Putny.
Další svazek edice Svazky úvah a studií přináší monografickou práci literárního historika Martina C. Putny o spisovateli Jaroslavu Durychovi. Putna se jako vůbec první dívá na Durychovo dílo jako na celek, včetně všech období jeho rozsáhlé publicistiky. Všímá si zrodu Durychovy spisovatelské osobnosti, vymezuje jeho místo v české katolické literatuře, zabývá se jeho vztahem k Demlovi, Florianovi a Březinovi, k politické pravici i levici, k současným uměleckým směrům a k Československé republice. V závěru hodnotí tři významné Durychovy prózy (Služebníci neužiteční, Boží duha, Kouzelný kočár) napsané v padesátých letech. Živě napsaná, čtivá studie je významným příspěvkem k poznání české literatury dvacátého století.
Ein Bildugsroman mladého kritika a esejisty, autora knih Rusko mimo Rusko a My poslední křesťané, je příběhem zrání studenta filosofické fakulty před a po listopadu 1989 a jeho další životní a duchovní cesty až do současnosti. Deníková kronika se střídá s básněmi, dopisy, eseji, pohádkou a „cestami na jih“, svébytnými reflexemi duchovních ohnisek křesťanské kultury. – – Tahle kniha vzbudila po svém vydání v mnohých nadšení a v mnohých zuřivost. Dnes na ni sám hledím poněkud úkosem. O co mi v Kraftu šlo – protnout tehdy oblíbený žánr deníku s klasickým „výchovným románem“, přetavit reálné události a reálné postavy do obecně srozumitelného příběhu. Pak mi bylo líto, že to velká část čtenářů četla jako autentický deník a zajímala se jen o to, zda se ta a ona událost odehrála opravdu tak nebo jinak. Možná ale, že byli čtenáři moudřejší než já a že dnes z té knihy zbylo jakési svědectví, jakýsi dokument o té nadšené a zuřivé době kolem roku 1989, jak ji prožívalo jedno její horkokrevné dítě.
Putování pražskou čtvrtí Košiře napříč staletími a v doprovodu osobností, které spoluutvářeli jeji (nejen literární) paměť: Jakuba Arbese, Karla Čapka, věštkyně Dojky, Alberta Vojtěcha Friče, Václava Hájka z Libočan, Jaroslava Haška, Jiřího Hejdy, Ignáta Hermanna, Josefa Hory, Jana Hřebejka, Jiřího Karáska ze Lvovic, StanislavaMráze, Vítězslava Nezvala, Jiřího Ortena, Karla Poláčka, Lenky Reinerové, Jindřišky Smetanové, knížete biskupa Thun-Hohensteina, Jáchyma Topola, Jiřího Trnky a Jiřího Weila. Kniha obsahuje bezmála tři desítky fotografií současných Košíř, míst známých i dosud ne zcela objevených.
O nové knize Martina C. Putny napsal religionista Ivan O. Štampach ve svém odborném posudku: „Kniha se opírá jak o desítky dobře dokumentovaných položek literatury vyjadřující homosexuální a křesťanské postoje, tak o práce odborníků (teologů, historiků, sociologů, antropologů, etnologů apod.) k tomuto tématu. Autor s jistou mírou zdravé opatrnosti ukazuje v rozporu s oficiálními autoritami římskokatolické a jiných křesťanských církví, ale v kritické návaznosti na Bibli a tradici, jakož i na křesťanské dějiny, že lze dávat přednost stejnému pohlaví a být křesťanem. Nevyslovuje však kategorické soudy, nýbrž spíše ukazuje různá řešení. Návrhy skupin, směrů a jednotlivých aktivistů či teoretiků pouze neregistruje. Hodnotí je aspoň implicite, tím, že je dává do souvislosti a že domýšlí jejich řešení do důsledků.“
Ivan M. Jirous byl nejen duchovní vůdce undergroundu, vězeň, básník a magor, ale též velký modlitebník. Z Magorovy summy jsou vybrány nejlepší básně duchovní a seřazeny shora dolů: Nejprve Bůh ve třech podobách – Stvořitel, Vykupitel a Utěšitel. Poté nebeské zástupy neboli „katolický panteon“ – andělé, Panna Maria, „svatístaří“ a „svatí noví“, nekanonizovaní (a často nekanonizovatelní). Konečně ten, kdo se modlí – zase ve třech polohách: hříšník – vzpurník – vděčník. Nejsou to jen osobní modlitby Magorovy, ale magorské modlitby. Konkrétní jména a reálie si každý modlič může nahradit svými.
Měli jsme underground a máme prd. Poezie undergroundových básníků Ivana Martina Jirouse, Fandy Pánka, Jaroslava Hutky, Egona Bondyho a Vratislava Brabence. Jedná se o první číslo čtvrtletníku Sešity Knihovny Václava Havla. Obsahuje katalog k proběhlé výstavě "Měli jsme underground a máme prd.": texty českých undergroundových básníků,které se tak či onak věnují Václavu Havlovi, fotografie Bohdana Holomíčka a předmluvu Martina C. Putny, v níž se mimo jiné píše: „Konkrétní historický underground skončil. Avšak, každá doba a každá kultura potřebuje svůj underground – své společenství lidí, kteří žijí, myslí a tvoří „jinak“, pro většinovou společnost nepochopitelně, provokativně, rouhavě, a tím kladou do otázky „samozřejmé“ hodnoty té které doby a kultury.
Jiří Langer a Jiří Orten představují dva póly židovství a češství, literatury a víry: Langer se z modernity vrací k chasidství, ale občas ho vykládá velemoderně. Orten se ze židovských tradic téměř vyvázal, ale pod tlakem blížícího se šoa se vrací k Písmu. Modlitby českožidovské jsou uspořádány podle liturgického roku judaismu: K jednotlivým svátkům jsou přirazeny modlitby ladící tématem či náladou. Dva modlitebníci jsou doplněni na dvojí „minjan“, modlitební desítku: V první znějí úryvky z děl dalších českožidovských autorů, od obrozence Kappera po Ortenovy druhy. Druhou desítku tvoří úryvky těch, kdo se s židovskou zbožností rozešli, a přece v nich pracuje – či těch, kteří k židovství rodem nepatřili, ale zamilovali si dům izraelský, jeho víru a poezii. To poslední platí i pro editora knihy, Martina C. Putnu.
Martin C. Putna se poprvé představuje širší veřejnosti v roli zpěváka, dosud známé jen zasvěceným. O smrti i vesele. Písně barokní a postbarokní je kniha i hudební CD. Kniha je odborná studie o motivu smrti v textech barokní hudby, o jejich zdrojích v křesťanském i antickém myšlení a o druhém životě barokní poetiky smrti v 19. a 20.století. CD přináší široký výběr těchto písní v historickém průřezu: zrození ironické „poetiky smrti“ v raném italském baroku, groteskní „smrtí tance“ z českých katolických kancionálů (včetně dobového hitu Rozškleb se tlamo pekelná), niterné skladby J. S. Bacha, ukázky z Pohřebních písní J. J. Ryby, lidové písně ze Sušilovy a Bartošovy sbírky, „maďarskou hymnu sebevrahů“ Pochmurná neděle v novém českém přebásnění či současné pseudobarokní apokryfy (Pluky shnilejch kadávrů). Na CD zpívá spolu s M. C. Putnou chlapecký soprán David Cizner a soubor Musica Fresca.
Podoby náboženství v americké společnosti mohou fascinovat svou mnohostí až nepřehledností. Autor, dlouhodobě se zabývající vztahem kultury a náboženství, nabízí přehledný klíč: probírá hlavní americké církve a duchovní proudy, jak se postupně objevovaly v amerických dějinách a jak se promítaly do společenského života i do umělecké tvorby, zvláště do literatury a filmu. Jednotlivé „obrazy“ tak poskytují charakteristiku puritánů, kvakerů, evangelikálů či mormonů, mapují vývoj katolicismu, judaismu či buddhismu na americké půdě, zkoumají formy religiozity amerických černochů či podoby novopohanství, ale všímají si rovněž náboženského rozměru zednářství, transcendentalismu či tvorby beatnické generace. Publikace je doplněna bohatým fotografickým materiálem, který autor získal během ročního pobytu v USA.
Od Kyjevské Rusi k Pussy Riot Kniha vysvětluje hlavní body ruských kulturních a duchovních dějin, jež by měl znát každý Čech, který chce rozumět tomu, co se děje v Rusku dnes. Výklad, dokumentovaný na vybraných literárních a uměleckých dílech, je veden od „předdějin“ na řeckém Krymu po současnost: od svatého Vladimírak Vladimiru Putinovi a od jurodivých k Pussy Riot. Na rozdíl od většiny rusistických prací tato kniha vykládá Rusko „postkoloniálně“. Ne jako jednotné dějiny ruské říše a ruské spirituality, ale jako komplex národních a náboženských tradic, které spoluutvářely prostor východní Evropy, včetně ruských „kontrakultur“ a vlivů německých, mongolských, židovských, katolických či polskolitevských. Zvláštní pozornost je věnována Ukrajině, dědici „toho druhého Ruska“. Kniha se hlásí k tradici, kterou vyznačují Havlíčkovy Obrazy z Rus, Masarykovo Rusko a Evropa a Černého Vývoj a zločiny panslavismu.
Kniha z pera známého literárního historika navazuje na úspěšnou dvojici Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity (2015) a Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010). Na svých literárně-historických toulkách prochází Martin Putna širokým územím někdejšího rakousko-uherského mocnářství, od Čech, Moravy a Slezska přesúzemí Rakouska a Uher až do Sedmihradska, Chorvatska, Dalmácie, Haliče, Bukoviny a Bosny. Jeho kniha je galerií obrazů a zemí, náboženských proudů a myšlenkových konceptů, autorů a děl, jejímž cílem je nové vysvětlení a osmyslení Střední Evropy, tohoto „duchovního prostoru proměnlivých hranic“. Vzdor oné „jakoby nekonečné mnohosti a pestrosti“ nakonec v této oblasti nalézá zřetelné rysy společných duchovních dějin. Jejich počátek splývá s počátkem vlády Habsburků nad středoevropským prostorem a s jejich snahou bránit jej před tureckým a posléze i protestantským nebezpečím. Skutečná Střední Evropa se však podle Martina Putny neutváří v době barokního mocenského tlaku na náboženskou jednotu a rezistence proti němu, ale v „umírněném rakouském osvícenství“, které „pokládá náboženskou toleranci nikoliv za vynucenou slabost, nýbrž za výsostnou křesťanskou ctnost“ a snaží se postupnými proměnami odpovídat na potřeby doby. „Rakouská civilizační mise“ pak není nic jiného než sice pomalé a váhavé, ale přitom soustavné přenášení modernizačního procesu ze Západu na Východ. Právě v tom spatřuje autor jádro toho, oč v duchovních dějinách Střední Evropy šlo a jde.
Dílo Órigena z Alexandrie (185–254/5) bývá nahlíženo v kontextu tří různých disciplín: Patristické teologie, dějin filosofie a literární historie. Východiskem této knihy jsou dějiny literatury, do nichž Órigenés patří především jako autor systému biblické hermeneutiky. Spíše než Órigenově zpochybňované „ortodoxii“ chce kniha porozumět Órigenově „doxa“, tedy jeho „slávě“, jedinečnosti jeho postavení v duchovních dějinách pozdní antiky. První část knihy rekapituluje órigenovskou faktografii, druhá část předkládá a rozsáhlými citacemi z Órigenových textů dokládá interpretaci jeho osobnosti skrze klíč „trojí vášně“, jak se jeví v jeho zdánlivě „neosobním“ díle – „vášně logické“, „vášně pedagogické“ a „vášně církevní“.
Martin C. Putna vydává po pěvecké prvotině O smrti i vesele druhé hudební CD, opět spojené se studií o spiritualitě písňových textů: Písně pro Ježíše. Kniha představuje literární motiv osobního citového vztahu k Ježíšovi, který je inspirován starozákonní Písní Šalomounovou a rozvíjí se především ve středověké a barokníkatolické mystice, v protestantském pietismu a v lidové duchovní písni. CD přináší široký výběr těchto písní: Píseň Šalomounovu v překladu J. A Komenského, Prudentiův starokřesťanský hymnus na Krista, mystického Slavíka svatého Bonaventury v překladu Jakuba Demla, drásavou Mariinu ukolébavku o utrpení Páně, pašijové a magdalenské písně Adama Michny z Otradovic, Jiřího Třanovského stesk Jako kuřátko ztracené a další ukázky z téměř neznámého repertoáru pietistických písní českých exulantů, kristocentrické písně ze Sušilovy sbírky i ohlasy těchto nálad v současných písních Miloše Rejchrta.
Studie o cestách novověkých Evropanů (19. a 20. století) za antikou, o antickém námětu v umění, o hledání „řeckého snu“, o hledání fyzického Řecka, především o druhém životě antiky uprostřed globalizovaného postmoderního světa. Kniha o textech a místech, o „řeckém snu“ Evropanů, je výrazem polarity tohoto obecného snua jeho osobní modifikací. Texty, které kniha přináší sledují cesty za antikou v dílech evropských autorů, převážně krásné literatury 19. a 20. století. Přítomné studie tvoří tři tematické okruhy – hledání Řecka v „Řecku mimo Řecko“, v Itálii včetně „toposu Winckelmann“. Druhý okruh představují studie o autorech, kteří cestovali do Řecka jen imaginárně. Třetím okruhem jsou cesty autorů do autentického Řecka: pravoslavného, byzantského (Athos), Řecka „znovupořečťovaného“ a Řecka, které je Řeckem ve smyslu literárního místopisu (Alexandrie). Český pohled v knize sleduje české i německé autory sledující Řecko. Komparativní způsob nahlížení prezentuje náš osobitý vztah k antickému dědictví tak, jak se promítlo v jednotlivých pramenech poznání.
Dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. Rusko mimo Rusko bylo první českou knihou, která téma ruské emigrační kultury otevřela a zpracovala je tak systematicky, jak umožňoval vymezený prostor dvou set stránek na jeden svazek (ve druhém svazku jsme je s Miluší Zadražilovou stejně překročili :-). Mezitím se o emigraci dobádalo mnoho věcí, v Evropě, v Rusku i u nás. Profily hlavních představitelů emigrační kultury, především autorů první vlny, jádro jejichž díla leží v meziválečném období ? se však už o mnoho změnit nemohly. Takový Dmitrij Merežkovskij..
Portréty ruských osobností z uměleckého, vědeckého i politického světa, které prožily podstatnou část svých tvůrčích let v emigraci. Mezi jinýmy se seznámíme s osudy filosofů Berďajeva, Šestova či Solženicyna, hudebních skladatelů Stravinského, Prokofjeva či Rachmaninova, spisovatele Bulgakova či politického vyhnance Lva Trockého.
Schwarzenbergové výrazněji vstoupili do českých dějin poté, co roku 1660 získali třeboňské panství a na počátku 18. století v jižních Čechách vybudovali nejrozsáhlejší dominium střední Evropy. Pětačtyřicet studií této knihy se zaměřuje na výzkum schwarzenberského dědictví (od kulturní krajiny, přes stavební památky až po relikty sociálně-ekonomického systému), historie významných osobností rodu, jejich veřejných aktivit i životního stylu od 17. do druhé poloviny 20. století. Studie jsou plodem širokého spektra 44 autorů, od terénních památkářů a archivářů až po univerzitní profesory zejména z českých zemí, ale i Slovenska, Maďarska a Bavorska.Knihu vydalo pracoviště NPU v Českých Budějovicích.
Karel Čapek mluví mnoha hlasy. Některé se modlí, některé rouhají, některé řeší věci jakoby zcela neduchovní. Některé jsou hlasy postav, některé vypravěčů. Někdy mluví autor mladě bouřlivý, někdy dozrále usazený, někdy tragicky prohloubený blízkým koncem. Z těch hlasů by bylo možné sestavit mnoho knížek. Skoro modlitby jsousebrány napříč hlasy, žánry i vývojovými etapami tak, aby se s nimi nemodliči mohli modlit a kostelní nechodiči si k nim chodit pro útěchu. Knihu sestavil a glosoval Martin C. Putna, který se zaobírá duchovními dějinami evropskými i českými, také napříč konfesemi a žánry.
Spiritualita Václava Havla je nová studie Martina C. Putny, která shledává zdroje Havlových filosofujících textů, jichž si dosud téměř nikdo nepovšiml. Havlova "nenáboženská duchovnost", ostýchající se slova Bůh , má kořeny až u krajně liberální, americké unitářské církve. Její myšlenkové prostředí ovlivnilo - také prostřednictvím Charlotty Masarykové - prvního československého prezidenta. Od něj vede Putna linii k Havlovi přes jeho otce, známého pražského "developera" dvacátých a třicátých let, ale ve své době také aktivistu protestantské mládeže a člena zednářských lóží Václava M. Havla. S touto linií se střetávají další vlivy. V mládí vliv "nekatedrového myslitele" Josefa Šafaříka, volného souputníka existencialismu. V 80. letech pak vliv skupiny filosofů Kampademie ("Akademie na Kampě") - Zdeněk Neubauer, Ivan M. Havel a další. Kampademie spojovala vliv Jana Patočky jednak s katolicismem, jednak s americkou "novou vědou", částečně související s dobovým hnutím New Age. Kampademie byla v době Havlova věznění Havlovým partnerem v korespondenčním dialogu, jehož světově proslulým výstupem se následně staly Havlovy vězeňské Dopisy Olze. Práci uzavírá kapitola o Havlově prezidentském období, nazvaná "od prezidenta myslitele k hostiteli myslitelů". Extrémní zatížení prezidentské role nutilo Havla omezit vlastní intelektuální tvořivost. Duchovní rozměr jeho činnosti se proto projevuje jen v jakýchsi heslech či výkřicích, zpečeťujících jeho prezidentské projevy - a v organizačních počinech jako Forum 2000 a Cena Vize 97. Devadesátistránkovou knihu doprovází bohatý fotografický materiál, který doplňuje - mnohdy ve vtipně ironické souvislosti - řada citátů z díla Václava Havla i ze vzpomínek jeho otce V. M. Havla.
Fotografie Hany Rysové ze Svaté země upomínají bezděky na původní význam slova „fotografie“: „Fós“ je světlo, „grafein“ malovat. „Malovat světlem.“ Hana Rysová nevytvořila ve Svaté zemi ani fotografie dokumentární, ani fotografie žánrové, ale „malby světlem“ – obrazy. Zobrazovala místa tisíckrát zobrazená – chrámBožího hrobu, Večeřadlo, Křížovou cestu, chrámový pahorek, chrám Božího narození v Betlémě a další. Tím hlavním jsou však pro ni nenápadné detail z těchto míst, u nichž třeba ani nemusí být vždy zřetelné, z kterých „ježíšovských“ míst přesně pocházejí. Hana Rysová maluje světlem hlavně kameny. Kameny jako součásti staveb vytvořených lidskou rukou, kameny v přírodě, kameny jako výtvarné artefakty, působící esteticky svou strukturou, tvarem a povrchem – a kameny jako artefakty duchovní, jako svědky příběhů, které se na nich, v nich a u nich odehrály. M. C. Putna doplnil obrazy Hany Rysové svými zasvěcenými komentáři.
Důkladně připravená obsáhlá antologie ruské předválečné emigrační poezie k nám poprvé uvádí tuto důležitou kapitolu novodobé evropské kultury. Rozsáhlý úvod M. C. Putny vřazuje ruskou emigrační poezii do širších souvislostí evropských, jednotliví autoři jsou představeni v závěrečných medailonech. Kniha svou koncepcí navazuje na svazky Zlato v azuru a Ústa slunce vydané před lety v nakladatelství Odeon – ty se zabývaly ruskou poezií symbolistickou a akméistickou. Uspořádali Martin C. Putna a Miluše Zadražilová. Z ruských originálů přeložili Petr Borkovec, Jaroslav Kabíček, Luděk Kubišta, Martin C. Putna a Miluše Zadražilová. Předmluvu a ediční poznámky napsal a kalendárium sestavil Martin C. Putna. TORST, Praha 1996 „Kniha, která navázala s odstupem pár let na Rusko mimo Rusko. Tam se mluvilo o poezii, tady jsme dali promluvit poezii samé. Úvodní studii jsem nazval Ruští svědkové evropské noci, protože v ní šlo o to, vsadit ruské autory do evropského kontextu, přiřadit je k evropským uměleckým směrům – a pak se ptát, co ne Rusku, ale Evropě dali. Básně jsme si k překladům rozdělili podle zálib a vkusu, takže já jsem si přeložil své dávné oblíbence – sionistu Dovida Knuta, apokalyptičku matku Marii, melancholického osamělce Georgije Adamoviče a aristokratického neoklasicistu Vjačeslava Ivanova. Toho zvláště rád. Klasický filolog, nietzscheánec, volbou Říman a katolík – jak ho nemilovat?“ Martin C. Putna
„Knihu Martina Putny „Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury“ považuji za mimořádně významnou práci o mimořádně důležité osobnosti českých dějin. Toto není běžný životopis, faktický popis událostí. Putna rozprostírá před čtenářem svůj kultivovaný výklad smyslu kulturního prostředí, z něhož vzešel a vněmž žil Václav Havel. Píše zasvěceně jako přímý účastník, avšak zároveň s nadhledem historika nabízí výklad toho, co popisuje. Svoji práci opírá o mimořádně pečlivé studium dostupných zdrojů. K tomu píše elegantně a po výtce čtivě. Tato kniha představuje podle mého soudu zcela stěžejní počin v dosud většinou povrchním a často tendenčním myšlení o Václavu Havlovi. Nastavuje mu novou a vysokou laťku.“ Erazim Kohák
Knižní rozhovor s literárním historikem Martinem C. Putnou je širokým pohledem na kulturní a duchovní aspekty naší doby a společnosti. Skrze tři základní bloky, Osoby, Místa a Prostředí, prochází všemi hlavními tématy Putnovy odborné i tvůrčí práce. V první části je princip duchovní genealogie, který M. C. Putna při svém bádání často užívá, vztažen i na něj samotného: Připomíná jeho učitele a další osobnosti české i světové kultury, k nimž se hlásí. Ve druhé části kniha obdobně pracuje s metodou literárně-geografické hermeneutiky: Putuje s M. C. Putnou po místech, která ho během životních cest ovlivnila a o jejichž kulturních dějinách přináší množství pozoruhodných postřehů – od rodných Jižních Čech a Vysočiny přes Německo a Itálii až po Ameriku a Indii. Ve třetí části jsou představena různá kulturní a společenská prostředí, jimiž M. C. Putna prošel a v nichž vždy zanechal výraznou stopu: česká katolická církev na sklonku komunistického režimu, univerzita, prostředí literární kritiky, okolí Václava Havla či gay komunita. Živý a obsahově nabitý rozhovor je svědectvím o radosti z poznávání kulturních tradic světa a o nevyčerpatelnosti stále nového uvažování o nich. Všechna rozmanitá témata přitom propojuje princip menšinovosti: Připomínat to, o čem se nemluví nebo na co se zapomíná, co stojí na okraji, ale činí to svět bohatším a dynamičtějším.
Publikováno:2013
ISBN:978-80-262-0510-4
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.