Německý rukopis z pozůstalosti F. Palackého, který vznikal ve spolupráci s S.K. Macháčkem a nad nímž z hlediska literárněhistorického bádání vzniká otázka, které kapitoly psal F. Palacký a které S.K. Macháček.
První české vydání (celkově druhé, neboť původně začal autor dílo psát v němčině pod názvem Geschichte von Böhmen) začalo vycházet v roce 1848 u knihkupce Kalveho a bylo dokončeno nakladatelem Tempským v roce 1867. - Palacký, označovaný jako Otec národa, popisuje českou historii do roku 1526, tedy do nástupu Habsburků na český trůn. Dále nepokračoval. Patrně pod vlivem Rukopisů zde dějiny idealizuje, líčí je jako boj slovanských demokratických principů proti germánskému feudalismu. Za nejslavnější období považuje husitství.
Souhrnné vydání v jednom svazku. Vydal B. Kočí v Praze 1926, pevná originální kožená vazba se zdobením, i na hřbetě knihy. Kniha je ve velmi dobrém stavu. 1279 stran + 16 stran obsah Povšechný obsah dějin českých. Epochy a prameny jejich. Řada dějepiscův českých a moravských. Tisk dle původních pramenů a původního vydání.
Kniha prvá se věnuje uvedení do českých dějin, kde porovnává dějiny římské, německé a slovanské, vyjmenovává epochy a prameny českých dějin a neopomíná ani významné české a moravské dějepisce. Poté počíná již vlastní vyprávění o dějinách českých předslovanskými národy v Čechách, konkrétně Bóji a Markomany.
Exkluzivní vydání v kůži. Ottovo nakladatelství připravilo mimořádnou kulturní událost - 17. souborné vydání díla Františka Palackého Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě. Nová edice textově vychází z vydání v letech 1930-1931 v pražském Nakladatelství L. Mazáč a je uspořádána do pěti svazků. Toto vydání je po všech stránkách upraveno do exkluzivní podoby. Grafická úprava jednotlivých svazků má mimořádnou úroveň. Knihy vázané v šedé kůži krášlí zlatá ražba a na hřbetech potom zdobné vazy. Celá pentalogie je uložena v ochranném obalu opět zdobeném zlatou ražbou. Jde o skutečně monumentální dílo, které po staletí utvářelo a vymezovalo novodobé češství. Svou bohatostí a obsahem je ve srovnání s jinými menšími evropskými národy téměř ojedinělé. Palackým vytvořený dějinný obraz a o něj opřená politika byly zejména cizími odpůrci považovány za scestnou troufalost, která byla trestána i slovy zlostnými, dehonestujícími a výsměšnými. Zatracování vrcholilo za německé okupace Protektorátu Čechy a Morava. Vymýcení Palackého pojetí a výkladu českých dějin jako "mýtu" považovali nacističtí uzurpátoři za předpoklad a podmínku "germanizace prostoru a lidí". Českou obranou proti tomu byly právě návraty k Palackému: Dějiny se zvláště v prvních okupačních letech staly oporou, nadějí, oživlou vazbou mezi současníky a jejich spojení s pokoleními, jež musela zvládat různá protivenství. Zevrubnou studií vydání opatřil přední odborník na osobnost Františka Palackého, člen Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filosofické fakulty University Karlovy, prof. Jiří Štaif. Zařadil dílo do soudobého kontextu a charakterizoval samotného autora, českého historika, politika a spisovatele Františka Palackého. Úvod k tomuto reprezentativnímu vydání poskytl nejvýznamnější současný český historik, prof. Robert Kvaček. Ten mimo jiné uvedl: "Při psaní o minulosti myslel na současnost, nacházel mezi nimi emotivní analogie. Až autoritativně doufal, že mu bude trvale rozuměno, jako dějepisci i jako politikovi. Jeho hlavní historické dílo vskutku přetrvalo, i zásluhou inspirací v kulturní a vědecké tvorbě. Nově vydání Dějin - jak doufám - znovu osloví. Představují pokolení, která žila i obdobnými problémy a situacemi, jaké dnes známe. Čtěme je i s tímto vědomím." 17. vydání Palackého Dějin je citlivě přizpůsobeno současnému čtenáři a každý díl je opatřen slovníčkem, v němž jsou vysvětleny významy zastaralých výrazů. Je také bohatě ilustrováno, což dosud nemá v historii tohoto díla obdoby. Kresbami je doprovodil mladý slovenský výtvarník, absolvent Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě Marek Cina. Inspirací se mu stala klasická kanonická díla české kultury.
Kniha druhá se zabývá obdobím od roku 451 do roku 894, tedy prvními Čechy, jejich původem, nejstaršími sídly, popisem každodenního staroslovanského života a jejich válkami s Durynky, Avary a Franky. K prvním Čechům Palacký přiřazuje pověsti o Krokovi a jeho dcerách, o Přemyslu, o založení města Prahy, o dívčí válce a podobně, jejichž základ hledal ve zfalšovaných rukopisech, v jejichž pravost neochvějně věřil. V tomto oddíle se autor nadále věnuje dynastii Karlovců (v knize psáni jako Karolingové) a válkám Čechů s jejím nejslavnějším představitelem, Karlem Velikým, počátkům křesťanství v Čechách a na Moravě, zejména věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi, dále moravským panovníkům Rostislavovi z dynastie Mojmírovců, za jehož vlády se uskutečnila cyrilometodějská misie, Svatoplukovi, nejvýznamnějšímu panovníkovi Velkomoravské říše, a Bořivojovi, prvnímu historicky doloženému českému panovníkovi a prvnímu křesťanskému panovníkovi, a nakonec pádu říše moravské. Kniha druhá je ukončena vyprávěním a úvahami o životě Čechů za doby pohanství.
Následuje kniha třetí věnující se Čechám křesťanským a vévodským, tedy období od roku 895 do roku 1125, kam spadá i zavraždění sv. Václava jeho bratrem Boleslavem a smrt Václavovy babičky svaté Ludmily, jež byla na příkaz Drahomíry, Václavovy matky, uškrcena vlastním šálem, jenž se později stal jejím symbolem. Dále se kniha třetí věnuje období panování Spytihněva I., Vratislava I. (otec knížat Václava a Boleslava I.), Václava, Boleslava I., Boleslava II. Pobožného, jeho synů (zejména pádu říše české za vlády Boleslava III. Ryšavého), Břetislava I., který se postaral o nový vzestup Čech a o uvedení zákona o posloupnosti starších na trůnu, Spytihněva II. a jeho bratří, Vratislava II., jeho bratřím a půtkám o trůn mezi syny a synovci tohoto panovníka, a Břetislava II., který se postaral o vyhnání slovanských mnichů ze Sázavského kláštera, kteří zde zachovávali staroslověnský obřad, odkaz bratří Cyrila a Metoděje. Nastoupením Břetislavova mladšího bratra, Bořivoje II., byl poprvé porušen zákon o posloupnosti. Kniha třetí se nadále věnuje například vyvraždění Vršovců roku 1108 na příkaz Přemyslovců.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátkuaž do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie,nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento díl obsahuje popis let 1439-1471.
Poslední, pátá kniha začíná rokem 1197 a končí rokem 1253. Týká se kralování Přemysla Otakara I., což byl první český král, jemuž se podařilo zajistit královský titul i pro své potomky, a Václava I., jeho syna, jehož korunovací v Praze definitivně padl princip seniorátu, podle kterého měl na trůn nastoupit vždy ten nejstarší Přemyslovec. Kniha pátá i celý první díl Dějin národu českého končí obrazem života v Čechách a na Moravě.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátku až do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie, nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento zahrnuje období do roku 1253.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátku až do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie, nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století".
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátkuaž do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie,nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento zahrnuje období let 1439-1457.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátku až do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie, nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století". Tento zahrnuje období let 1471-1526.
Nové vydání monumentálního díla české historiografie, v němž Palacký na podkladě průzkumu českých a zahraničních archívů a velkého bohatství poznatků a jejich kritického rozboru podal ucelený výklad české minulosti od počátkuaž do roku 1526. Jeho význam a přínos nezáleží pouze v tom, že vyvracelo omyly starší historiografie,nýbrž že použitím vývojových filosoficko-dějinných hledisek bylo prvním syntetickým zpracováním českých dějin. Palackého Dějiny, jejichž česká verze vycházela v letech 1848-1876, zůstanou proto "působivým národním eposem, vynikajícím ryzostí jazyka a ušlechtilostí stylu, a klasickým dílem české literatury minulého století".
OD PRVOVĚKOSTI AŽ DO ROKU 1125 Vlastní životopis Františka Palackého Předmluva Úvod o dějinách českých Předslovanští národové v Čechách Čechové prvověci Báječné dějiny české Čechové a první Karolingové Povýšení Moravy Velikost a pád říše moravské atd...
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Svazek II. (Kniha šestá až desátá.) Od roku 1253 až do roku 1403. Podle posledního vydání vyšlého za života spisovatelova a podle původního rukopisu uspořádal Dr. Miloslav Novotný.
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Svazek III. (Kniha jedenáctá a dvanáctá.) Od roku 1403 až do roku 1431. Podle posledního vydání vyšlého za života spisovatelova a podle původního rukopisu uspořádal Dr. Miloslav Novotný.
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Svazek IV. (Kniha třináctá a čtrnáctá.) Od roku 1431 až do roku 1457. Podle posledního vydání vyšlého za života spisovatelova a podle původního rukopisu uspořádal Dr. Miloslav Novotný.
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Svazek V. (Kniha patnáctá a šestnáctá.) Od roku 1457 až do roku 1500. Podle posledního vydání vyšlého za života spisovatelova a podle původního rukopisu uspořádal Dr. Miloslav Novotný.
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Svazek VI. (Kniha sedmnáctá a osmnáctá.) Od roku 1500 až do roku 1526. Podle posledního vydání vyšlého za života spisovatelova a podle původního rukopisu uspořádal Dr. Miloslav Novotný.
Předposlední kniha prvního dílu Dějin národu českého v Čechách i na Moravě, kniha čtvrtá, vypovídá o vládě Soběslava I. (1125-1140), za jehož panování se strhla slavná bitva u Chlumce mezi ním a německým králem Lotharem III., Vladislava II. (zajímavostí o Vladislavu II. je, že se společně se svým bratrem Jindřichem, bratrancem Spytihněvem a četnými knížaty i prostými lidmi zúčastnil křížové výpravy do Svaté země roku 1147), o vypuzení knížete Bedřicha Soběslavem II., o následujícím pádu Soběslavově a vládě Bedřicha, Václava II., Přemysla Otakara I., Jindřicha Břetislava a Vladislava III.