Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zdali ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, již pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho... Hra Čekání na Godota má být přelomovým dílem absurdního dramatu a ve své podstatě je. Základem jsou nesmyslné dialogy, které však na sebe v jisté analogii opravdu navazují. Rozhovory Estragona a Vladimíra připomínají dětské hry se slovíčky, slovní fotbaly, soutěže o lepší urážku atd. Největším přínosem však jsou scénické poznámky ve smyslu oživení představení bezúčelným, přesto vizuálně zajímavým chováním (kontrola bot, klobouků) a minimalistickým pojetím scény (opuštěná cesta a strom, pod nímž pro ukrácení chvíle a možná i utrpení přemýšlí, jak by se oběsili).
První esej je velmi zralou „kreativní vzpomínkou“ na studentská léta v Paříži, kde byl Beckett členem literárního kruhu seskupeného okolo Jamese Joyce. V té době průběžně vznikalo snad nejoriginálnější literární dílo tohoto století, nedokončené Joyceovo Work in Progress, kterému se Beckett ve svém eseji věnuje především. Esej o Proustovi vzniká o dva roky později, v roce1931, a je „mistrovskou lekcí literární interpretace“ z pera autora, jemuž nebylo v té době ještě pětadvacet let.
Dielo jedného z najvýznamnejších dramatikov 20. storočia, ktorého tvorba hlboko zasiahla do vývinu svetovej literatúry a dodnes ovplyvňuje smerovanie modernej drámy, Samuela Becketta, vychádza prvýkrát na Slovensku v ucelenejšej forme v preklade Martina Ondrisku, Alexandry Ruppeldtovej, Eleny Flaškovej a Márie Ferenčuhovej. Popri ťažiskovej dramatickej tvorbe Samuela Becketta prináša Divadelný ústav u nás dosiaľ nepublikovanú drámu Eleuthéria či krátke hry. Súčasťou knihy je aj širšia kontextová štúdia Martina Ondrisku o Beckettovej tvorbe, živote, ženách, rodičoch či priateľoch, prehľadné súpisy i bibliografia.
Postapokalyptický obraz dožívání posledních existujících lidí v pustině zdevastovaného světa. Co lidského má ještě hodnotu, co má smysl udržovat, když prožíváme poslední dny lidstva bez naděje na budoucnost? Jsme skutečně i na konci bez naděje?
Těžko dešifrovatelný text je vyprávěním o osamělém zmrzačeném muži, který vzpomíná na své dětství. Postava hlavního hrdiny se v románě objevuje dvakrát; osamělý mrzák a proti němu muž, putující kamsi se svým malým synem.
Hrdinou je vzdělaný mladík, který se marně potýká s problémem vlastního zapojení do života kolem sebe. Prožije jen letmo započatý a nikdy nezavršený milostný příběh a odchází z tohoto světa absurdním způsobem, hodným pozdějších Beckettových dramat.
Třetí část netradiční trilogie tzv. antirománů od jedné z největších literárních postav 20. století, která není jen základním dílem absurdní a experimentální prózy a samotným vrcholem Beckettovy tvorby, ale je naprosto originálním dílem svébytného myšlenkového a jazykového génia. Postupné mrzačení duševní, vyjádřené u Becketta symbolicky omezením tělesným po první části Molloy a druhé části Malone umírá v pomyslném třetím díle Nepojmenovatelný (z roku 1953) graduje: hlavní postava, či lépe řečeno mluvčí knihy je nejen bez jména, ale také bez ruky a nohy a později zcela bez údů a jeho trup vězí až po krk v jakési nádobě. V této knize nejvíc z celé trilogie využívá pro vyjádření daného obsahu zvláštní jazykové formy, aby už sám jazyk vyjadřoval to, co má být knihou řečeno.
Kniha povídek francouzsky píšícího autora irského původu (známého svými dramaty "Čekání na Godota" a "Konec hry"). Fantastická vyprávění s filozofickými podtexty, jejichž problematika má blízko k otázkám kladeným existencialismem a jež stavbou, charakterem a pojetím organicky navazují na onu tradici literatury dvacátého století, představovanou jmény Kafka a Joyce.
Tři divadelní hry irského, anglicky mluvícího a francouzsky píšícího spisovatele a dramatika (nar. 1906), podílníka na vzniku francouzské divadelní avantgardy a spolutvůrce absurdního divadla. Své hrdiny přivádí do mezních, bezvýchodných situací, aby zachytil nejen bídu člověka, ale i jeho až do posledního dechu oživovanou snahu vzepřít se tíze života, řešit problémy, které mu v cestu kupí on a lidské i společenské vztahy. Doslov Petr Pujman.
Zbierka štyroch próz, ktoré Beckett napísal po francúzsky. Sú ukážkou hlbokého ponoru do aktu písania, ktoré otriaslo súčasnou prózou i súčasným divadlom. "Napriek tomu, že autor nechcel vrstviť významy v presvedčení, že vyprázdnené slová najlepšie vyjadria vyprázdnenú a zbytočnú medziľudskú komunikáciu, napriek tomu, že chcel vypovedať zdanlivo jednoducho o zložitosti holej existencie bez nánosov, ktorými ju zadúša život v ľudskom spoločenstve, či práve pod ich ťarchou, vytvoril významovo hlboký, provokujúci text, ktorý núti premýšľať." (Prekladateľka)
Tato kniha byla napsána v roce 1945. Kniha je zvláštní tím, že sám autor zde vyjádřil svou tvůrčí volnost a dovedl skrýt autobiografické rysy. Je to příběh spojený s konkrétní osobou a Beckett souhlasil s vydáním textu až po její smrti, tedy 25 let od jeho napsání. Román vypráví o bezdomovci, kterého vyštve vlastní rodina a nemá kam jít. Tudíž polehává každý letní den na lavičce v parku. Jednou tam přijde slečna Lulu, ale to jméno se bezdomovci nelíbilo, tak ji přejmenoval na Anne. Nejdříve ji nesnášel. Že ho prý rušila. Tak se bezdomovec sebere a odejde, ale po čase mu Anne začne chybět a on si uvědomí, že bez ní nemůže být...
Antologie rozhlasových her: Anton Edoardo – Vojakova snúbenica; Aškenazy Ludvik – Bolo to na váš účet; Beckett Samuel – Všetci, ktorí padajú; Durrenmatt Friedrich – Stranitzky a národný hrdina; Eich Gunter – Tiger Jussuf; Eisenreich Herbert – Čím žijeme a na čo umierame; Grochowiak Stanislav – Partita pre drevený nástroj;Harube Ima – Žena na paraváne; Izakovič Ivan – Smrť Dona Juana; Kuzmanovič Vojislav – Klopanie;
Poslední zcela zásadní dílo Samuela Becketta, které se dosud neobjevilo v českém překladu. Tso je druhý Beckettův román (po Murphym), který byl napsán na konci války, ale vyšel v angličtině poprvé v Paříži roku 1953. Podobně jako Murphy je mnohavrstevným portrétem člověka, který sám je ztělesněním mnoha myšlenek a názorů, vyjadřujícím svébytnou filozofii o lidských možnostech v moderní době, ale zároveň je naprosto skvělým dílem humoristickým. Tso patří k Beckettovým nejčtivějším a nejopěvovanějším románům.
Publikováno:2002
ISBN:80-7203-456-1
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.