Nepojmenovatelný

Třetí díl pozoruhodné trilogie, kterou napsal jeden z klíčových autorů 20. století, představuje vrchol Beckettovy tvorby a zároveň naprosto originální dílo. Tento antiromán, zásadní pro absurdní a experimentální prózu, pokračuje v postupné ztrátě identity a tělesné integrity, kterou autor nastínil v předchozích částech. V románu Nepojmenovatelný (1953) se postava, zbavená nejen jména, ale i končetin a nakonec celého těla, nachází uvězněná v nádobě až po krk. Beckett zde s nebývalou intenzitou využívá jazyk jako prostředek k vyjádření samotné podstaty díla, kdy forma vyprávění odráží obsah.