První esej je velmi zralou „kreativní vzpomínkou“ na studentská léta v Paříži, kde byl Beckett členem literárního kruhu seskupeného okolo Jamese Joyce. V té době průběžně vznikalo snad nejoriginálnější literární dílo tohoto století, nedokončené Joyceovo Work in Progress, kterému se Beckett ve svém eseji věnuje především. Esej o Proustovi vzniká o dva roky později, v roce1931, a je „mistrovskou lekcí literární interpretace“ z pera autora, jemuž nebylo v té době ještě pětadvacet let.