Nejstarší dějiny Univerzity Karlovy tvoří významnou součást středověkého vysokého školství a svým evropským dosahem jsou stále středem badatelského zájmu domácích i zahraničních historiků. Už samo založení pražského vysokého studia císařem Karlem IV. v roce 1348 vyvolává řadu otázek. Bylo skutečně prvním na sever od Alp a na východ od Rýna, nepatří snad prvenství Erfurtu? K stále diskutovaným tématům náleží i nejstarší pečeť univerzitní obce. Nepatřila původně jen právníkům, kteří v letech 1372 tvořili samostatnou univerzitu v rámci pražského vysokého studia? Na tyto i další otázky a záhady dávají odpověď studie profesora Františka Šmahela, který se dějinám pražské univerzity věnuje téměř šedesát let. Soubor jeho 23 studií a rozprav v časovém rozpětí let 1348 až 1620 osvětluje výuku na artistické a lékařské fakultě, líčí události spojené s Dekretem kutnohorským a mimo jiné hledá první stopy humanismu na univerzitní půdě. Středem jeho pozornosti však vždy byli a jsou pražští studenti a jejich profesoři.
Podtitul: příběh deseti listin Studie se věnuje průběhu basilejského koncilu, vysíláním legátů z koncilu do husitských Čech a husitskými poselstvy na koncil před vyhlášením kompaktát v Jihlavě. Výsledkem kompaktát je úmluva mezi koncilem a zástupci husitských Čech, která povoluje přijímání z kalicha (což byl 2. bod pražských artikulů) českým utrakvistům. Dále se studie zabývá osudy jednotlivých listin kompaktát a otázkou jejich identifikace (dosud jsou přístupná pouze v nevyhovující edici Fr. Palackého). V exkurzu se nachází přehled 10 listin kompaktát (jako badatelská pomůcka, nikoli jejich kritické vydání), soupisy jejich rukopisů, tisků a českých překladů.
Cesta Karla IV. představuje v domácí medievalistické literatuře dílo vskutku výjimečné. Autor poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. pojal jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience. Díky novým objevům se autorovi dokonce podařilo vizuálně sledovat cestu Karla IV. do Francie téměř krok za krokem. V první části knihy se autor pokouší odhalit vnitřní souvislosti mezi Karlovým mládím ve Francii, politickými i reprezentačními aktivitami Jana Lucemburského na pařížském dvoře v první polovině 14. století či Karlovými postoji ve stoleté válce a podobou i účelem pařížských slavností na počátku roku 1378. V závěru pak detailním způsobem analyzuje odezvy pařížské schůzky „dvou Karlů“. Druhá část knihy, opět vystavěná na dobových pramenech i vyobrazeních, obsahuje více než desítku jedinečně vystavěných etud, v nichž autor na základě nejnovějších poznatků archeologie, kulturní antropologie či ikonografie rozkrývá způsob organizování královských slavností a banketů, ubytovávání jejich hostí, vztah lidí a koní, způsoby stolování, recepty pokrmů, které Karel a jeho družina v Paříži pojídali, význam ostatků pro panovnickou reprezentaci, dobovou módu, hygienu i kurtoazii dvorských gest.
Esejisticky pojatá kolektivní práce českých medievalistů, jejíž ústřední postavou je člověk českého středověku. Ve dvaceti kapitolách se zde čtenář zevrubně seznámí se specifickým způsobem myšlení a jednání nejcharakterističtějších reprezentantů středověké společnosti (vesničan, měšťan, diplomat, rytíř, právník, lékař, kronikář, poutník, venkovský farář, prelát, heretik apod.). Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, jenž dodává jednotlivým sociálním typům středověkých Čechů skutečně plastický obraz.
Reportážním způsobem oživená minulost zpřítomňuje dramatické dny kostnického koncilu, kdy dochází k lapení a sesazení uprchlého papeže Jana XXIII., a zachycuje zápas mistra Jana Husa o pravdu i situaci v tehdejší roztříštěnécírkvi a světské vládě. Autor sám přiznává, že méně důležité partie beletristicky domyslil, nicméně usiluje o zpodobnění historické osoby a nepřímo tím polemizuje s tradičními představami o Husovi schematicky jednoduchém. Dějinná látka je předvedena v plné síle, bez ochuzení o pohyb a dynamiku.
Problematika zahrnuje třídní poměry, mezinárodní situaci, česko-italské styky, pronikání humanismu na universitu a do literatury, jeho společenské působení a jeho dovršení dílem a osobností Jana z Rabštejna. Do její struktury uvádějí metodické poznámky a rozbor pojmů renesance a humanismus.
Třetí svazek díla prof. Františka Šmahela o husitských bouřích pojednává o revoluci od nástupu Prahy na cestu revoluce vypovězením války dědici trůnu a vůdci protihusitských křížových výprav, císaři Zikmundovi, až do císařovy smrti v roce 1437.
Závěrečný svazek Husitské revoluce prof. Františka Šmahela sleduje události po smrti císaře Zikmunda v roce 1437. Sleduje postupnou cestu ke stavovské monarchii a komplikovaný vztah Němců a katolíků k revoluci. Závěrečná část je věnována úvaze o reformním a revolučním charakteru husitství z hlediska obecných dějin. Součástí každého svazku jsou obrazové přílohy, mapy, grafy a tabulky.
Třetí, přepracované a doplněné vydání díla, jež mezitím vyšlo německy v ediční řadě Monumenta Germaniae Historica a nyní souběžně vychází v polském překladu. Husitská revoluce se dostává do rukou čtenářů ve dvou svazcích a v nové grafické podobě. První díl tohoto titulu objasňuje kořeny českého reformního hnutí a jeho vývoj počínaje novými duchovními proudy v době panování císaře Karla IV. přes kazatelské působení i kostnické mučednictví Jana Husa až po společenské otřesy na konci vlády Václava IV.
První svazek monumentálního díla předního českého historika začíná shrnutím starých i nových sporů o smysl husitství a odborného studia doma a v zahraničí. V druhé části autor hovoří o kořenech české husitské reformace. Vysvětluje evropský kontext husitské krize, významný vliv rozkladu církevní i světské moci a sociální, hospodářskou a národnostní podmíněnost husitských bouří.
Druhý svazek třetího doplněného a přepracovaného vydání Husitské revoluce přináší propojený třetí a čtvrtý díl předchozích vydání. Během posledních let bádání v některých úsecích výrazně postoupilo, a proto bylo nezbytné původní verzi přepracovat nebo upravit všude tam, kdeto bylo žádoucí či nezbytné. Jde především o dějiny Tábora a jeho strany, dále o historii pražské univerzity a basilejských kompaktát, přičemž některé části autor rozvedl i v samostatných publikacích. Nové poznatky a dodatky čtenář nalezne též v poznámkovém aparátu a v soupise literatury a pramenů. 3. vydání.
Přední český husitolog ve své nové knize pátrá po zvláštnostech českého 15. století, které představují především husitství a jeho rezonace v následujících letech. Úporný boj kalicha s křížem, dvojí víra, náboženská táborská republika, myšlenka volitelné monarchie a reforma církve, to jsou jevy, které se objevovaly jako reprezentanti doby. Šmahel nahlíží do ideových záměrů husitství a jeho odnoží a snaží se příblížit ke skutečnému dopadu jeho myšlenek. Bylo opravdu předstupněm demokracie a náboženské tolerance?
Esejisticky pojatá kniha, věnovaná problematice utváření českého národního vědomí v období pozdního středověku, tzn. od konce 13. století až do poloviny 15. století. Tato v české historiografii jedinečná práce odkrývá velké téma, jež bylo historikům po generace zcela neznámé, a vnáší zcela netušené pohledy na vzdálený středověk. Na základě zevrubného rozboru dobových pramenů F. Šmahel v českém středověkém nacionalismu odhaluje prvky nacionalismu moderního – sebeidentifikaci národa na jazykovém principu, xenofobní protiněmecké uvažování, zemský patriotismus, uvědomělé vytváření národnostně vyhraněného politického národa, který původně tvořila pouze šlechta a postupně se k ní přiřadilo i měšťanstvo. Podle autora se princip středověkého národního vědomí v českém prostředí rodí na konci 13. století, ve století následujícím postupně zesiluje, získává nové dimenze a svého vrcholu dosahuje v souvislosti s rozvojem české reformace a s výbuchem husitské revoluce. Tento Šmahelův esej představuje myšlenkově a interpretačně mistrovské historické dílo. 2., dopl. vyd.
Sborník Akademie věd ČR vyšel k poctě zesnulého odborníka (zejména) na jagellonský věk, táborské husitství, italskou renesanci a německou reformaci. Historikové různých národností v něm uctili Mackovu památku v příspěvcích sepsaných česky, německy, anglicky, francouzsky či italsky, a to na témata blízká zesnulému. Sborník tak obsahuje např. článek o obrazu renesanční Itálie v českých cestopisech, Hillariu Litoměřickém coby administrátoru kněžstva pod jednou v husitských Čechách, životě Petra Payna či o podstatě historického díla.
Podtitul: Život a dílo. František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury. Jeho hledání nových badatelských přístupů se nejvýrazněji projevilo ve skvostné a nápadité knize Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378 (2006) a v monografii Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (2012). Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.
Jan Žižka z Trocnova - Život revolučního válečníka. Práce zkušeného historika prokládá obraz Žižkova života a líčení dějinné situace předrevolučních a revolučních Čech úvahami, usilujícími o správnou interpretaci válečníkovy osobnosti a jeho dobových okolností. Komentář pak věnuje zvláštním podrobnostem a literatuře. Autor svůj kritický přístup posléze zavádí ke zvážení nezbytnosti a ceny ideových alternativ, které skýtají Žižkovy činy a Chelčického myšlení, a oběma ponechává jejich specifický význam. V závěru svazku dokresluje Žižkův portrét „malá antologie pramenů a literatury“ – Žižkovy listy a projevy, vojenský řád, svědectví současníků a odraz v legendárním podání a v moderní historiografii. 26. svazek knižnice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti. 1. vydání.
Monografie o životě a díle významného reformačního teologa vychází k 550. výročí jeho smrti. Popisuje středověké školství, zvláště vysoké, a studium Jeronýmovo na pražské universitě a v cizině. Podrobně sleduje boj o Viklefa, jehož se Jeroným horlivě účastnil po boku Husově. Největší pozornost věnuje kostnickému koncilu a Jeronýmovu odsouzení. Do druhé části jsou dílem zařazeny ukázky z literární pozůstalosti Mistra Jeronýma Pražského, dílem svědectví současníků o jeho osobnosti a působení. Kniha získala v roce 1967 Cenu nakladatelství Melantrich. 1. vydání.
Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.
Reprezentativní soubor dvaceti pěti vnitřně provázaných úvah, studií a esejů předního českého historika, proslaveného jak syntetickou a monumentální čtyřsvazkovou Husitskou revolucí, tak knihou Idea národa v husitských Čechách, pojednávající o středověkém nacionalismu. Pětadvacet Šmahelových textů patří k tomu nejlepšímu, co česká medievalistika během posledních třiceti let představila. K řadě témat představují fakticky jediný příspěvek české historiografie: pohřby českých králů, gramotnost venkovských vrstev, prostitutky a farářské konkubíny, vztah mezi textem a obrazem, náboženská tolerance, husitství a humanismus apod. Kniha od středověku k renesanci odráží v našem prostředí výjimečný interdisciplinární přístup, v němž se odrážejí poznatky historie, kunsthistorie, antropologie i archeologie.
Vzpomínková publikace na Jana Husa. Mimo obsáhlý životopisný přehled obsahuje řadu barevných historických ilustrací, výňatky z literatury, památek vážicí se k jeho osobě.
Protimluvy v titulu nemají jen upoutat pozornost příštích čtenářů. Větší část knihy spojuje poznání, že mnohé ve středověku bylo jinak, než by se na první pohled zdálo. Poselství středověkého obrazu se skládalo z více vrstev, z nichž některé měly přednost před estetickým zážitkem. Už středověk například znal komiksové bubliny v podobě tzv. mluvících pásek. Jiné nápisy nebylo možné bez pomoci znalce přečíst. K čemu tedy byly? Rozšíření knihtisku způsobilo postupný přechod z magického světa zvuku do neutrálního světa zrakového vjemu. Jak tento proces poznamenal vnímání výtvarných děl? Spolu s kladením dalších otázek kniha v druhé části pojednává o inscenovaných devocích v Českém Krumlově a o divých lidech lucemburské éry. Třetí část přináší drobné etudy, tak trochu badatelské prskavky, které ozvláštňují historikovo bytí.
Kniha náleží do žánru „Ego-Histoire“, zčásti je však i autentickou výpovědí o badatelském úsilí generačně provázané skupiny domácích i zahraničních historiků pozdního středověku. První část knihy tvoří soubory kritických recenzía drobných textů, které osvětlují mezinárodní diskusi o místě husitství a české reformace v obecných dějinách Evropy. Druhá část přináší portréty a prezentace předních medievistů i jejich významných děl, do třetího oddílu jsou zahrnuty vzpomínkové skici a nekrology.
František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora, jehož cílem bylo postihnout veškeré aspekty života vzorového města založeného v roce 1420. Výsledkem autorova bádání byl vznik více než desítky studií, jež zásadním způsobem ozřejmily nejen počátky táborské republiky, ale i dějiny husitské revoluce. Souborné vydání těchto textů však neobohacuje pouze naše poznání geneze české reformace, husitské revoluce a táborských dějin, ale zároveň je i průhledem do autorovy badatelské dílny, pro niž je příznačná precizní znalost pramenů, jejich originální interpretace, stejně jako úcta k bádání mnoha generací starších historiků, bez jejichž přispění by nebylo možné soudobé historické poznání.
Nejstarší dosud známá táborská městská kniha trhová vděčí za své uchování folmavskému faráři a vlastenci Antonínovi Krejčímu, který ji roku 1868 získal od hokynářky v Českých Budějovicích. Tato ojedinělá památka o nově založené husitské pevnosti je jedinečným pramenem nejen pro údaje o původu, zaměstnání, komunálním statusu a nemovitém majetku původních obyvatel táborské komuny, ale i pro své jazykové ztvárnění, neboť představuje nejrozsáhlejší staročeský pramen úřední povahy. Součástí knihy je CD, na němž je uložena edice městské knihy táborské ve formátu pdf.
Soubor dvanácti studií z pera kolegů a přátel prof. PhDr. Petra Sommera, DrSc., je sondou do dějin christianizace Čech a Moravy od raného středověku do počátku 16. století. Autoři v jednotlivých esejích osvětlují podobu střetu pohanství s křesťanstvím, složité cesty vnější a vnitřní christianizace stejně jako soupeření křesťanství s jinými náboženstvími středověkého světa.
Vymezuje ze sociologického hlediska středověké vysokoškolské studentstvo jako stabilní, uzavřenou, hierarchicky uspořádanou a smíšenou skupinu, jejíž místo ve stratifikaci třídní společnosti nebylo jednoznačné. Sleduje statisticky imatrikulace a promoce, celkovou frekvenci a početnost jednotlivých universitních národů na obou universitách. Dále sociologicky analyzuje studentstvo. Zkoumá sociální původ, majetkové poměry, studijní náklady, podíl jednotlivých skupin obyvatelstva na imatrikulovaných a graduovaných, studijní výsledky posluchačů z měst a venkova apod. Posléze se zabývá příčinami a důsledky Kutnohorského dekretu.
Samosprávní předpisy statutární povahy byly pro středověké univerzity základními pravidly vnitřní organizace a v případě fakult i závaznými směrnicemi pro výuku, zkoušky a udílení akademických titulů. První rámcová statuta vysokému učení Karlovu vydal jeho kancléř v osobě pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic roku 1360. Krátce poté si nejen univerzita, ale i její čtyři fakulty a přidružené koleje postupně schvalovaly a upravovaly vlastní statuta, z nichž některá si ve svých podstatných částech udržela platnost až do počátku 17. století. Z původního početného souboru pražských univerzitních statut se dochovala jen část, i ta je však prvořadým pramenem pro dějiny pražského vysokého učení a jeho výuky. Neméně to platí i pro Akta rektorů, jež byla se statuty zapisována do průběžně vedené úřední knihy. Souborné vydání těchto pramenů z let 1360–1614 zahajuje novou ediční řadu širšího chronologického i tematického zaměření, která bude postupně zacelovat bílá místa a mezery v dokumentaci dějin Univerzity Karlovy.
První svazek trilogie o dějinách Tábora začíná ohlédnutím za pradávnou historií ostrožny nad soutokem Lužnice a Tismenického potoka, počátky Sezimova Ústí, nezdařeným založením královského města Hradiště a středověkým osídlením blízkého okolí. V první polovině 15. století měla z českých měst jen Praha významnější dějinnou roli než nově vznikající město Tábor. Proto také počáteční osudy města splynuly s českými dějinami po dobu dvou až tří desetiletí natolik, že toto ojedinělé propojení poznamenalo hned několik kapitol této knihy. Ovšem ani zájemci o místní historii nepřijdou zkrátka, zvláště v obšírném pojednání o vzhledu, kultuře a životě královského města, na něž byl Tábor povýšen císařem Zikmundem, a ve třech archeologických exkurzech.
Kniha Františka Šmahela sleduje poslední velkou diplomatickou cestu českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho setkání s francouzským králem Karlem V. v Paříži v roce 1378. Profesor Šmahel využil poznatků z archeologie a mikrohistorie, stejně jako kulturní antropologie a ikonografie. Výsledkem je atraktivní obraz středověkého života, velké evropské politiky, a dokonce i tehdejší kuchyně. Vlastnímu líčení událostí přelomu let 1377 a 1378 předchází představení obou hlavních aktérů, včetně mladých let budoucího císaře prožitých v Paříži a politických a mezinárodních cílů jeho otce Jana Lucemburského. Summit dvou nejvlivnějších evropských panovníků té doby je prezentován originální výpovědí soudobého pramene Relace Velkých kronik Francie a množstvím iluminací, které zachycují téměř každý krok korunovaných hlav. Závěrečná část čtenáře seznamuje s praktickou organizací královských slavností a banketů, ubytováváním hostů, způsoby stolování, recepty pokrmů i významem dobových rituálů, ceremoniálů a dalšími aspekty pobytu Karla IV. ve Francii. Autorův čtivý styl jistě osloví odbornou i laickou veřejnost. Anglické vydání publikace.
Soubor medailonů představuje nejvýznamnější české vědce 20. století, zástupce různých oborů přírodních i humanitních věd. Jak název knihy napovídá, autory jsou rovněž čelní reprezentanti naší současné vědy, kteří byli s osobnostmi, o nichž vyprávějí, v úzkém kontaktu jako jejich žáci či kolegové. Kniha má tak nejen charakter odborné publicistiky té nejvyšší úrovně, ale přináší i řadu osobně laděných vzpomínek, často i humorného charakteru.
Knihu tvoří 28 studií, v nichž autor z různých úhlů pohledu přibližuje dějinnou roli českých zemí v kontextu pozdně středověké střední Evropy. Nejprve z nadhledu, pouze však s různou mírou pravděpodobnosti, usiluje postihnout základní vývojové tendence od nástupu Lucemburků až do roku 1526, kdy se země České koruny na dlouhá staletí staly součástí habsburské říše. Z tohoto odstupu lze také panoramaticky skicovat duchovní život, kulturu a umění za vlády Lucemburků anebo korunovační rituály, festivity a pohřební ceremonie. Naproti tomu politické myšlení, národní ideu či postup vnitřní christianizace je vhodnější zkoumat ze soudobých pramenů a se zřetelem k bližším i vzdálenějším evropským paralelám. Totéž platí pro reformní inspirace raného husitství na straně jedné a nezdolné přežívání pověrečných praktik na straně druhé. Knihu uzavírají drobné dějepisné reflexe včetně otázek kladených „naruby“, zdánlivě navzdory „zdravému rozumu“.
Nový cyklus Slavnostních přednášek Akademie věd ČR – špičkový výzkum ve veřejném zájmu zahájilo 17. února 2016 na pražském Žofíně pojednání předního medievisty profesora Františka Šmahela. Jeho přednášku Ve znamení císaře Karla IV. a mistra Jana Husa. Panorama českých dějin pozdního středověku přenášela i Česká televize.
Podtitul: Zpráva o výzkumu První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.
Published:2010
ISBN:978-80-257-0269-7
Author's genres genres of all author's books
Publication tags from author's books
We use cookies on this website to personalize ads and analyze traffic.