Jan Hus

František Šmahel je jedním z předních evropských odborníků na středověk. Již téměř padesát let se věnuje dějinám českého a evropského pozdního středověku, přičemž se zaměřuje na vznik českého reformního hnutí, historii vzdělávání a univerzit, a také na počátky humanismu. V posledních letech rozšířil své zájmy o dějiny myšlení a kulturu této doby. Jeho inovativní přístup k výzkumu se plně projevil v knihách *Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378* (2006) a *Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku* (2012). Někomu by se mohl zdát návrat Šmahla k osobě Jana Husa (a k počátkům revoluce) překvapivý. Ve skutečnosti je to však logické pokračování jeho práce. Životopis českého reformátora, napsaný živým stylem a srovnatelný se Šmahlovou biografií Jeronýma Pražského, se i přes své zasazení do středověku dotýká aktuálních témat. Kniha pojednává o tom, jak lidé vnímali svět v době krize víry a rostoucího společenského napětí. Šmahel představuje Husa jako muže plného pochybností, neustále hledajícího pravdu. Byl ovlivněn biblickými příběhy a myšlenkami Johna Wyclifa, a zároveň byl reformátorem, který ke všemu přistupoval kriticky a s rozvahou univerzitního učitele. Na rozdíl od mnoha kritiků církve své doby se nebál riskovat a obhajovat své přesvědčení, i když tušil, že to může mít vážné následky. Hus se zodpovídá nejen Bohu, ale i svému svědomí a lidem, ke kterým promlouvá. Šmahel jej nevidí jako manipulátora, ale jako muže víry a činu, který si uvědomuje, že někdy je třeba obětovat i sebe sama.