"Jestliže by se román dal snadno přirovnat ke kamennému pomníku a novela zase k bronzové bustě, pak povídka je literární útvar podobný sošce do čtenářovy dlaně. Přináší mu okamžitou zprávu, čistou radost a může s ním i usínat," říká sochař a spisovatel Vladimír Preclík.
Autobiografie sochaře Vladimíra Preclíka. Popisuje svůj život od dětství až po zralý věk. Akcentuje svůj vztah a cestu k umění. Velmi otevřeně také popisuje svůj osobní život.
Autor, sám výtvarný umělec, inspiroval se smírčími kříži, které jsou dávnými svědky tragických lidských osudů a stojí dodnes němě roztroušené v krajině. Preclík pátral po původě některých smírčích křížů, vyptával se u místních na jejich minulost a napsal o nich na základě svých zjištění a s příslušnou dávkou literární fikce krátké příběhy.
Kniha má hlubší zázemí v Preclíkově tvorbě a celoživotní práci, vyrostla bezprostředně z práce vysokoškolského pedagoga: Preclík, jak známo, vyučoval sochařství na fakultě výtvarného umění v Brně, kterou spoluzakládal a byl v letech 1993-1996 jejím děkanem. Kořeny této knihy sahají do školy Preclíkova učitele Josefa Wagnera, který kladl veliký důraz na portrét. Kniha představuje Preclíka jako vyzrálého sochaře a spisovatele, v jeho bytostné odvaze klást si nové a neobvyklé úkoly a dobývat pro sebe nové oblasti a terény, vypráví o jeho odvaze, kterou osvědčil už na sklonku padesátých let, kdy vytvořil řadu podobizen členů české avantgardy. Jistě lze toto dílo chápat též jako sochařův návrat k portrétu, či spíše snad jako svědectví o neustálé přítomnosti portrétu v jeho tvorbě.
Příběhy vyprávějí historii tzv. smírčích křížů, jako symbolu pokání a konečného usmíření na místě provedeného zločinu. Smírčí kříže jsou staré kamenné objekty roztrošené v Čechách a na Moravě v místech, kde došlo v dřívějších dobách k vraždě. Podle tradice bylo povinností pachatele vystavět na místě zločinu kříž jako symbol pokání a konečného smíření.
Katalog výstavy (25. října 2002 až 5. ledna 2003 - Muzeum Prostějovska v Prostějově) věnující se předním českým umělcům 20. a počátku 21. století. Vystavená díla mají reflektovat jakým způsobem vnímali a zobrazovali okolní svět. Zastoupeni jsou primárně umělci Skupiny 42 (Kotík, Gross, Hudeček, Zívr, Smetana, Kotalík, Kolář, Matal, Lhoták). Z mladší generace malířů jsou v knize zastoupena díla Tomáše Bíma.
Cyklus úvah, povídek a črt českého sochaře z jeho cest po východních Čechách. Všímá si památek, známých i zapadlých objektů. Jde o nostalgický sochařský místopis autorova rodiště (východní Čechy).