OBSAHUJE ČTYŘI POVÍDKY: Divá Bára -- Karla -- Dobrý člověk -- Pan učitel. Výbor povídek postihuje charakter autorčiny tvorby a dvojí příznačné tématické zaměření: na portrét kladné osobnosti a na problematiku mezilidských vztahů. V titulní povídce vypráví o dceři obecního pastýře Jakuba, kterou vesničané označují za divou:Bára totiž vyrůstala v přírodě a odlišovala se od ostatních tím, že se ničeho nebála. Když se Bára převlékla za strašidlo, aby odradila nevítaného nápadníka své nejlepší kamarádky Elišky, rozhodli se vesničané, že ji potrestají. Zavřeli ji do márnice, odkud ji vysvobodil zamilovaný myslivec. Vše končí smířlivě - sňatkem Elišky a jejího pravého milého a Báry a myslivce. Tři další povídky se také odehrávají v tradičním vesnickém prostředí se zaběhnutým pracovním i přírodním rytmem, zaměřují se na všední život prostého člověka a zdůrazňují jeho přirozenou obětavost a odvahu čelit životním těžkostem.
Obsáhlý výbor z díla Boženy Němcové, který obsahuje kromě Babičky, Pana učitele, Chyže pod horami, Divé Báry a Chudých lidí i pohádky, korespondenci, národopisné črty atd. Rok 1951, 2. vydání v SNDK.
Dobrým člověkem nazývá Němcové ve své vzpomínkové povídce "velkého českého vozku", pantátu Hájka, a jeho postavu kreslí tak, aby doplňovala další osoby povídky, poutavě a pravdivě líčící život vídeňských Čechů. Přechody z prostředí do prostředí, přesvědčivé rozložení světel a stínů, krása jazyka, to jsou přednostipovídek tohoto svazku, v němž nad jiné jasně Němcová prokazuje kouzlo svého vypravěčského umění a hlubokého smyslu přo lidskou radost a utrpení. Povídky: Dobrý člověk, Divá Bára, Sestry, Dlouhá noc, Výklad historie, Obrázek vesnický, Dětské hry, Selská svatba v okolé domažlickém.
Kniha obsahuje nejznámější povídky z pera Boženy Němcové. Zařazeno jsou tyto prózy: Dobrý člověk, Divá Bára, Sestry, Dlouhá noc, Výklad historie, Obrázek vesnický, Dětské hry, Selská svatba v okolí domažlickém. Dobrý člověk - Forman Hájek má typické vlastnosti dobrého člověka. Svou práci vykonává rád, je hodný, štědrý, svědomitý a nesobecký. Odvážná venkovská dívka Madla se rozhodně utéct z domova, aby se nemusela podle přání rodičů provdat za mlynáře. Zlý mlynář dívku pronásleduje až do Vídně, ale zasáhne Hájek a Madlu zchrání... Inspirací pro postavu pantáty Hájka byl skutečný forman Antonín Hejna. Postava dobrého člověka se objevuje i v dalších povídkách a dílech Němcové. Idealizovala ho, byl nositelem šlechetných vlastností, miloval přírodu, práci, pomáhal bližním a miloval svůj rodná kraj.
Dopisy Boženy Němcové vyšly v redakci Jaroslava Podroužka (1913-1954) ; v kritické úpravě a s předmluvou Františka Hrubína (1910-1971); úvodní báseň je od Františka Halase (1901-1949) ; portrét Boženy Němcové provedl Arno Nauman (1887 - 1959)
Legendární svazek dopisů, v nichž je celá autorčina duše. Ta z nich vychází jako bytost nadmíru citlivá a statečná. Dopisy byly vybrány tak, aby ze všech listů zaznívala horoucí nota lidské lásky. Nejen milostné. Jdeme s Boženou Němcovou téměř celým jejím krátkým životem. Zaslechnete, jak mluví v nich do života již zasvěcená žena, matka, milenka, přítelkyně, napsal tehdy v předmluvě Jaroslav Seifert. Čas silnému obsahu a krásnému jazyku neubral na kráse vůbec nic. Dopisy zůstaly čtenářským zážitkem první kategorie dodnes.
Výbor z milostné tvorby předních českých autorů. Jako ilustrační doprovod použity kresby Mikoláše Alše. Karel Hynek Mácha - Marinka, Božena Němcová - Sestry, Josef Kajetán Tyl - Pepíček a Pepička, Jan Neruda - Erotomanie, Karel Klostermann - Červené srdce, Jakub Arbes - Sladký hřích
Klasické pohádky K. J. Erbena a B. Němcové. Nekonkrétnost, časová nezařazenost, nadpřirozené bytosti, pomocníci, poselství, jednoduché konce pohádek. To vše najdeme v pohádkách Dvanáct měsíčků, O třech sestrách, Čert a káča, Chytrá Manka a Čertův švagr.
výběr krátkých pohádek B. Němcové: Jak se Honzík učil latinsky, Půjčka za oplátku, Kdo snědl holoubátka?, O hloupém Honzovi, Kmotr Matěj, Kdo je hloupější?
Tato povídka líčí zoufalý krok matky, která se bojí okamžiku, kdy její syn bude muset nastoupit vojenskou službu a proto ho od kolébky převléká za děvče.
Tento výbor z autorčiných prací obsahuje celkem 6 povídek, které vyšly ještě za jejího života v letech 1851 až 1860. Povídka Karla vypráví příběh Markyty, která po smrti svého muže vydávala svého malého syna Karla za děvče, aby jí ho také nevzala vojna. Karla tedy vyrůstala na statku s rychtářovou dcerou Hankou, do které se alecoby Karel zamiloval, nevydržel se dál skrývat a převlékat za děvče, a dal se na osm let na vojnu. Nakonec si svou Haničku vzal za ženu. Divá Bára je příběh ošklivé dívky Báry, která byla sirotkem a žila se svým pěstounem Jakubem. Měla vypouklé oči, ničeho se nebála a byla tak trochu "mužatka". Síly měla víc než leckterý sedlák z vesnice, a tak se jí všichni tak trochu báli. Nakonec se ale i na ní usmálo štěstí, když se do ní pro její dobré srdce zamiloval krásný myslivec a vzal si ji za ženu.
Pohádky (Kdo je hloupější, Strejček Příhoda, O kocouru, kohoutu a kose, Jak se učil Honzík latinsky, Chytrost nejsou čáry), v nichž hloupost podléhá v souboji s chytrostí
První díl třídílného souboru vlastní i přijaté korespondence Boženy Němcové zahrne v důsledně chronologickém uspořádání bez ohledu na jednotlivé pisatele dopisy z období 1844–1852. Vzhledem k tomu, že autorka používala korespondenci k reflektování každodenních událostí, vznikne tak víceméně souvislý dokumentární obraz autorčina života v příslušném období.
Druhý svazek korespondence Boženy Němcové obsahuje dopisy z let 1853 až 1856, ze spisovatelčiny nejproduktivnější doby – vydala Babičku, Pohorskou vesnici, Divou Báru, Čtyry doby, V zámku a v podzámčí –, z doby stupňované politické perzekuce vůči ní, jejím literárním přátelům i manželovi: z třetí cesty na Slovensko spěchá Božena Němcová do Prahy k umírajícímu synovi, zatímco Josef Němec musí zůstat v Uhrách; již jako autorka Babičky Božena Němcová podniká čtvrtou cestu na Slovensko, je však obviněna ze šíření protirakouského panslavismu...
Třetí svazek souboru Korespondence Boženy Němcové představují především dopisy mezi ní a z domova se vzdalujícími dětmi, dále korespondence s Josefem Němcem, sestrou Adélou a s Václavem Čeňkem Bendlem.
Čtvrtý svazek, který zahrnuje léta 1859 až 1862, uzavírá vydání korespondence Boženy Němcové. Tímto souborem, který obsahuje všechnu v současnosti badatelsky dostupnou vlastní i přijatou korespondenci Boženy Němcové v chronologickém uspořádání jednotlivých dopisů bez ohledu na adresáty, vzniklo rozsáhlé historické pramenné dílo pro příslušné období, daleko přesahující okruh života Boženy Němcové i literární historie. Zachycuje v širokém záběru dobový jazyk a reálie každodenního života, kultury, státu, vzdělanosti, zdraví apod.
Rozprávky, ktorá obsahuje kniha Kráľ času pochádzajú od slovenských zberateľov. Do obsahu rozprávok autorka nechcela veľmi zasahovať. Pramene rozprávok pochádzajú od starých susediek či od Sama Chalupku v Hornej Lehote. Z obsahu: O Kovovladovi, Ako šlo vajce na vandrovku, Kráľ času, Kinkaš Martinko, O hlúpej žene, Brat a sestra, O dvanástich mesiačikoch, Soľ nad zlato, Pamodaj šťastia, lavička, Svetská krása, O Popolvárovi, najväčšom na svete, atd...
Hrnečku, vař!, Zlatovláska, Koblížek na vandru, Otesánek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, výběr nejznámějších i méně známých pohádek Boženy Němcové, K. J. Erbena a lidové pohádky doplnila půvabnými ilustracemi Irena Šmalcová.
Lamentace, výbor z korespondence Boženy Němcové, se soustřeďují na poslední desetiletí autorčina života, na dopisy s muži a mezi nimi právě na ty, v nichž autorka promlouvá vzrušeně o svém údělu a svěřuje se svým adresátům s jeho strastmi. Jejich látka vydala na drama o prologu a třech aktech, do něhož je náš výbor uspořádán. Dalšími aktéry tohoto dramatu jsou v našem výboru autorčiny adresáti - rodina, přátelé, podporovatelé - jimž se svěřuje s narůstající tragikou svého života. Temné pozadí tohoto vzrušeného dialogu zachycují v Lamentacích úřední projevy rakouské persekuce, které spoluurčovaly atmosféru autorčina posledního vášnivého střetnutí se životem.
První svazek korespondence Boženy Němcové shrnuje celkem 95 listů (t. j. oproti Hiklovu vydání o 25 a Záhořovu soupisu o 11 listů více) z let 1844–1852. Jsou tu tedy zahrnuty dokumenty k jejím počátkům literárním, k historii jejího pobytu na Domažlicku, v Nymburku, v Liberci a také již ze Slovenska, z jejích prvních dvou cest v r. 1851 a1852. Nejčastějšími adresáty jsou Antonie Čelakovská-Reissová, Johanna a Žofie Rottovy, členové českomoravského bratrstva – Matouš Klácel, Jan Helcelet, Veronika Vrbíková, rodina Staňkova, A.V. Šembera, J. Pospíšil aj. Listy, které jsou vydávány na základě rukopisů, jsou uspořádány chronologicky, rozsáhlý poznámkový aparát (popis listu, jeho dnešní uložení, vysvětlivky k obsahu) je připojen souhrnně na konci knihy, kde je také uveden seznam adresátů s charakteristikami a odkazy na jednotlivé dopisy. Korespondence obsáhne celkem čtyři svazky dopisů Boženy Němcové.
Druhý svazek korespondence Boženy Němcové (vydávaný podle týchž zásad a ve stejné úpravě jako svazek 1., vyšlý v Čs. spis. 1951) přináší celkem 100 listů (t.j. o 15 více než uvádí Záhoř ve svém soupisu z r. 1922) z let 1853–1856. Jsou tu tedy dopisovými sděleními doprovázeny dvě spisovatelčiny cesty na Slovensko (r. 1854 a 1855), z nichž zejména druhá byla významná pro její literární činnost a také důležitá hojnými styky a přátelskými svazky se slovenskými buditeli a spisovateli; dále tyto dopisy charakterisují vládní a policejní persekuci Josefa Němce a Boženy Němcové (Němec zbaven služby a pronásledován po Havlíčkově pohřbu) a dokládají těžké poměry hmotné i všechny prosby o pomoc, které musela Němcová podstupovat; za třetí jsou to listy z vrcholného tvůrčího období Boženy Němcové, z let, kdy vzniká Babička, Pohorská vesnice a Slovenské pohádky, a konečně nám dopisy zobrazují, jak Němcová nepřestává být ve středu lidského a spisovatelského zájmu celé mladé, pokrokové literární generace. Nejčastějšími adresáty jsou členové rodiny (především Josef Němec a Karel Němec), oficiální osobnosti (např. nakladatel Pospíšil, Purkyně aj.) a přátelé (A. V. Šembera, sestry Rottovy, Jurenka, Bendl, Helcelet, Lamblová aj.).
Závěrečný svazek souborného vydání korespondence B. Němcové. Je první, které v dosažitelné úplnosti obsáhlo dopisy, jež psala členům své rodiny, přátelům, literátům i prostým lidem; jsou prvořadým pramenem k hlubšímu poznání jejího života, díla, názorů a vztahů lidských i uměleckých.
Pohádky jako například O Smolíčkovi, O neposlušných kůzlatech či Pohádka o kohoutkovi a slepičce nedávají dětem jen prosté pobavení, ale také zejména i ponaučení. Sbírka klasických pohádek od Boženy Němcové. Pub. obsahuje sbírku klasických pohádek v mírně pozměněné podobě
Výbor z milostné korespondence českých spisovatelů 19. a 20. století počínaje K. H. Máchou a konče Jiřím Ortenem, doplněný reprodukcemi předních českých malířů tohoto období. 1. vydání neprodejná členská prémie