Misere de la Philosophie. Réponse a la Philosophie de la Misere de M. Proudhon,
Jeden z prvých Marxových spisů, vzniknuvší v letech 1846/47. Zrodil se jako polemika s maloměšťáckým francouzským socialistou P. J. Proudhonem a obsahuje základy marxistické politické ekonomie a teorie a taktiky revolučního, proletářského socialismu. Je doplněn poznámkami, osvětlujícími pojmy a osobnosti, s nimiž se v knize setkáváme. 1., autorizované vydání. Z francouzského originálu přeložila Marianna Blochová za redakční spolupráce Ludvíka Svobody a Felixe Olivy. Poznámky přeložil podle ruského vydání Ludvík Svoboda.
Svazek prací z období, kdy se teprve dotvářel Marxův světový názor, obsahuje stati Mzda, Zisk z kapitálu, Pozemková renta, několik dalších nedokončených rukopisů ekonomického obsahu a Kritiku Hegelovy dialektiky a filosofie vůbec.
V této publikaci naleznete první porevoluční český akademický překlad devíti textů Karla Marxe o člověku a práci. Společným jmenovatelem těchto textů je sebeutváření člověka v procesu práce, tedy něco, co dnes rezonuje světem byznysu silněji, než kdy dříve. Čím dál více organizacísi uvědomuje, že efektivní práce je taková práce, která člověka baví, v níž se může jedinec svobodně realizovat a jejíž výsledek je viditelný a má smysl. Smysluplná práce, která činí pracujícího člověka šťastným – tedy práce, při které se člověk cítí vskutku člověkem, ne součástkou mechanického soukolí – je budoucností práce. Tuto tezi předkládá Karl Marx už před polovinou 19. století. Marxovy texty jsou zde přeloženy tak, aby byly co nejvěrnější původnímu znění. Mnohé z vás, kterým je tato kniha určena – myslíme tím především manažery, pracovníky v HR, podnikatele, studenty i dělníky – překvapí, jaká je antropologická tvář Karla Marxe a jak málo vám tato tvář bude připomínat tu, jíž jsme často strašeni ve veřejném prostoru naší postmoderní, postfaktické reality.
Sborník, sestavený z výňatků Marxových, Engelsových a Leninových prací a korespondce, dává nahlédnout do myslitelského díla tvůrců filozofie nového typu - marxismu-leninismu. Tato nová revoluční filozofie, jejíž teoretický základ tvoří dialektický a historický materialismus, umožňujevysvětlení nejen ekonomických, ale i nadstavbových jevů. (2., rozšířené vydání)
Obsahem knihy je analýza a kritika kapitalistické společnosti a zejména kapitalistického způsobu výroby a distribuce statků. První, nejstudovanější část Kapitálu obsahuje analýzy hodnoty zboží a peněžního oběhu; opět je probírána užitná hodnota a směnná hodnota,vztahy vzniku směnné hodnoty a pracovní doby dělníka, přeměnu práce v peníze apod. Marx zavádí pojem „nadpráce“: dělník musí odpracovat určitou nutnou pracovní dobu, aby vznikla hodnota, z níž uživí sebe a rodinu; poté však musí pracovat dále, aby uživil také kapitalistu. Z této „nadpráce“ tedy vzniká nadhodnota, která je však dělníkovi odcizena, neboť si ji přivlastní kapitalista, a tím dělníka vykořisťuje. Marx se také věnuje problému přelidnění, dělby práce a strojové výroby, která vede k prodlužování pracovní doby, neboť stroj je nejefektivnější, běží-li stále. Vlastnosti zboží jsou podle Marxe vysvětlitelné jedině ze vzájemných vztahů mezi výrobci, nikoliv ze zboží samého: zatímco si lidé myslí, že hodnota zboží — např. zlata — je objektivně danou vlastností předmětu, ve skutečnosti je závislá na sociálně-ekonomických vztazích. Buržoazní společnost, která připisuje zboží nevnímatelné vlastnosti a hodnoty a „uctívá“ je, se tak dopouští „zbožního fetišismu“, který je přirovnáván k uctívání svatých ostatků.
Druhá nejprodávanější kniha všech dob, unikátně v komiksovém provedení hlavního kreslíře britského deníku The Guardian. Povinná četba: nemusíte jej milovat, ale měli byste jej znát. Proletáři všech zemí, spojte se! Nemáte co ztratit, leda své okovy. Dobýt můžete celý svět.V roce 2018 uplynulo 200 let od narození Karla Marxe, jedné z nejkontroverznějších postav světové historie. Text Komunistického manifestu Marx napsal ve svých necelých 30 letech, údajně během víkendu v Bruselu v lednu 1848. Ani on sám v době psaní jistě netušil, že v příštím století se bude bezmála polovině lidstva alespoň formálně vládnout v souladu s idejemi a ambicemi poprvé vyloženými na těchto stranách. V době, kdy pouhých několik desítek lidí má stejný majetek jako polovina lidstva dohromady, se však Marxovi nedá upřít ani velká míra vizionářství. Právě rozpor mezi zrůdností ideologií, které Marxovy myšlenky přebíraly a reálnou podstatou jeho myšlenek se snaží vykreslit známý britský kreslíř Martin Rowson, dvorní karikaturista prestižního deníku The Guardian.
„Kritika gothajského programu“ je po „Manifestu Komunistické strany“ a po „Kapitálu“ nejdůležitějším teoretickým dokumentem marxismu. Marx v něm odpověděl na všechny základní otázky, které se po Pařížské komuně dostaly na pořad dne v mezinárodním dělnickém hnutí. Aplikoval poučení z Pařížské komuny na podmínky proletářského třídního boje v prusko-německém státě a tím pomáhal německé dělnické třídě při vypracování vědecky zdůvodněné strategie a taktiky. Rozvinul dále marxistickou teorii o státě a revoluci a formuloval poprvé myšlenku o dvou fázích komunistické společnosti. Popudem k napsání Marxových „Poznámek k programu německé dělnické strany“ byl návrh programu budoucí sloučené Sociálně demokratické dělnické strany, který byl uveřejněn 7. března 1875 v listech „Der Volksstaat“ (orgánu eisenašských) a v „Neuer Social-Demokrat““ (orgánu lassallovců). Tento návrh, obsahující mnoho nesprávných a nevědeckých tezí i řadu ústupků lassallovcům, byl přijat s nepatrnými změnami na slučovacím sjezdu v Gotě a později se stal známým jako gothajský program. Marx psal svou kritiku návrhu gothajského programu v dubnu a začátkem května 1875. Poprvé vyšly jeho „Poznámky“ i průvodní dopis Willhelmu Brackovi Engelsovou zásluhou v týdeníku německé sociální demokracie „Die Neue Zeit“, čís. 18, 9. ročník, 1. sv., Stuttgart 1890-1891. K tomuto vydání připojil Engels svou předmluvu a zároveň provedl v Marxově rukopisu některé stylistické úpravy. Český překlad je pořízen podle německého textu původního Marxova rukopisu tohoto dokumentu.
Malé ekonomické spisy sú zborníkom článkov, prejavov a spisov Marxa a Engelsa o ekonomických problémoch. Zhrňujú veľmi zaujímavý materiál pre bližšie pochopenie vzniku a rozvoja marxistickej politickej ekonómie.
„Manifest Komunistické strany“ je nejvýznamnější programový dokument vědeckého komunismu. „Tento nevelký spisek vydá za celé svazky: jeho duch žije a dodnes pobízí vpřed všechen organisovaný a bojující proletariát civilisovaného světa“ (Lenin). „Manilst Komunistické strany“, který Marx a Engels napsali jako program Svazu komunistů, vyšel poprvé v Londýně v únoru 1848 jako brožura o 23 stranách. V březnu až červenci 1848 vycházel v demokratickém orgánu německých emigrantů „Deutsche Londoner Zeitung“ [„Německé londýnské noviny“]. Německý text pak byl téhož roku vydán v Londýně jako třicetistránková brožura, v níž byly opraveny některé tiskové chyby prvního vydání a upravena interpunkce. Tento text pak brali Marx a Engels za základ dalších autorisovaných vydání. Roku 1848 byl „Manifest“ přeložen i do mnoha evropských jazyků (do francouzštiny, polštiny, italštiny, dánštiny, vlámštiny a švédštiny). Jména autorů „Manifestu“ se ve vydáních z roku 1848 neuváděla; poprvé byla uvedena v tisku roku 1850, při uveřejnění prvního anglického překladu v chartistickém orgánu „Red Republican“ [„Rudý republikán“], v předmluvě redaktora tohoto listu George Juliana Harneye. Roku 1872 vyšlo nové německé vydání „Manifestu“ s menšími autorskými úpravami a s Marxovou a Engelsovou předmluvou. Toto vydání, stejně jako další německá vydání z roku 1883 a 1890, vyšlo pod názvem „Komunistický manifest“. První ruské vydání „Manifestu Komunistické strany“ vyšlo roku 1869 v Ženevě v překladu Bakunina, který na několika místech text zkomolil. Nedostatky prvního vydání byly odstraněny ve vydání, jež vyšlo v Ženevě roku 1882 v Plechanovově překladu. Zásluhou Plechanovova překladu začaly se ideje „Manifestu“ šířit v celém Rusku. Marx a Engels, kteří pokládali propagaci marxismu v Rusku za velice důležitou, napsali k tomuto vydání zvláštní předmluvu. Po Marxově smrti vyšlo několik vydání „Manifestu“, přehlédnutých Engelsem: roku 1883 německé vydání s Engelsovou předmluvou; roku 1888 anglické vydání v překladu Samuela Moora, které Engels zredigoval a opatřil předmluvou a poznámkami; roku 1890 německé vydání s novou Engelsovon předmluvou. K tomuto vydání napsal Engels rovněž několik poznámek. Roku 1885 byl v listu „Socialiste“ uveřejněn francouzský překlad „Manifestu“, pořízený Marxovou dcerou Laurou Lafarguovou a přehlédnutý Engelsem. Engels napsal rovněž předmluvu k polskému vydání „Manifestu“ z roku 1892 a k italskému vydání z roku 1893. 14-100-82
Kniha obsahuje 54 dopisů autora mezi lety 1862 - 1874. Adresát, MUDr. L. Kugelmann byl německý chirurg a gynekolog působící v Hannoveru. Byl přítelem autora. V dopisech se vyjadřují k tehdejší politické situaci v Evropě, ale i k osobnímu životu obou přátel.
Práce o Feuerbachovi je první samostatný celek obsáhlého společného díla Marxova a Engelsova "Německá ideologie", které se zachovalo v nedokončeném rukopise s četnými Marxovými poznámkami na okraji. Práce o Feuerbachovi obsahuje kritiku Feuerbachova "nazíravého" materialismu a rozvinutí Marxových a Engelsových názorů na dějiny a komunismus. Je to první jejich soustavný výklad materialistického pojetí dějin. Připojeny jsou i proslulé Marxovy these o Feuerbachovi, které Engels charakterisoval jako "první dokument, v němž je uložen geniální zárodek nového světového názoru".
Komplexně pojatý výbor z filosofických statí Karla Marxe a Bedřicha Engelse týkajících se německého materialistického filosofa Ludwiga Feuerbacha jde napříč Marxovými a Engelsovými spisy a přináší reprezentativní náhled do jejich filosofického pojetí materialismu a jeho kořenů.
"Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit!" Výbor z textů obou filosofů dotýkajících se tématu historického materialismu: Předmluva ke kritice politické ekonomie, Ke kritice Hegelovy filosofie práva, Z korespondence, O historickém materialismu, These o Feuerbachovi.
Útlý výbor z Marxových spisů Theorien über den Mehrwert, Das Kapital, Briefe an Kugelmann, Gesamtausgabe I, Zur Kritik der politischen Ökonomie, Inaugurální adresa.
Zborník je prvým pokusom systematicky priblížiť propagandistom, študentom i vedeckým pracovníkom, osobitne tá časť diela klasikov marxizmu-leninizmu, v ktorej priamo alebo sprostredkovane kritizujú malomeštiactvo. Má byť skromným príspevkom k intenzívnemu prehlbovaniu a skvalitňovaniu výchovy socialistického vedomia našich občanov.
Tento zborník obsahuje najvýznamnejšie práce, články, dokumenty a výňatky z diel K. Marxa a F. Engelsa, kde zakladatelia vedeckého komunizmu zdôvodňujú úlohu robotníckej triedy a jej politickej strany v historickom vývine spoločnosti a nevyhnutnosť založenia takejto strany.
Obsahuje Marxem napsané adresy Generální rady o německo-francouzské válce a adresu Generální rady Internacionály o občanské válce ve Francii r. 1871, v níž je Marxem "vylíčen historický význam Pařížské komuny v stručných, silných, ale výrazných a především pravdivých rysech, jakýchnebylo poté už nikdy dosaženo v celé obrovské literatuře o tomto předmětu". (Z úvodu k 1. knižnímu vydání práce v roce 1891, v němž B. Engels přináší ještě některé doplňky k práci Marxově.) Přeložil Ladislav Štoll za redakční spolupráce Miluše Svatošové. Úvod Bedřicha Engelse.
Výbor z děl "raného" i "zralého" Marxe se soustřeďuje na ta místa z jeho prací, jež pojednávají o antropologické problematice, otázkách odcizení člověka a jeho emancipace, o lidské svobodě s jejími sociálními, historickými a antropologickými dimenzemi. Ukazuje Marxe jako humanistického myslitele; odráží jeho osobnost, zrání, vývoj myšlení a díla. Popularizuje, avšak nevulgarizuje jeho filosofii a teorii, neodkazuje na informace z druhé ruky. Publikace přihlíží ke spisu R. Garaudyho "Karel Marx, filosof, ekonom a politik", připravovanému k vydání. Obě knihy se budou navzájem do značné míry doplňovat.
Marx tu podává na základě historicko-materialistické metody, rozbor třídních bojů Francie let 1848 až 1851, hodnotí vystoupení dělnictva v revoluci r. 1848 a vysvětluje okolnosti, které umožnily státní převrat Ludvíka Bonaparta z 2. prosince roku 1851. Hned po převratu "vystoupil Marx s krátkým, epigramatickým vylíčením, které vyložilo celý průběh francouzských dějin od únorových dnů v jejich vnitřní souvislosti, ukázal zázrak druhého prosince jako přirozeny, nutný výsledek této souvislosti, aniž při tom vůbec potřeboval pojednávat o hrdinovi státního převratu jinak než s plně zaslouženým opovržením." (B. Engels)