Jedenáctý svazek Spisů obsahuje tři básnické sbírky, které vznikaly v letech 1937 až 1952. V rané sbírce "Absolutní hrobař" (1937) se Nezval snažil zachytit a zhmotnit obrazy, které v něm spontánně vznikaly z podvědomí. O téměř deset let později, ve sbírce "Veliký orloj" (1949), se pak pokusil vyjádřit nové pocity a změny v lidské citlivosti po druhé světové válce. Poslední sbírka, "Křídla" (1949–1952), je inspirována životem v Československu, které se po válce rozvíjelo, a podporou míru a pokroku ve světě.