Sešit sonetů

Sonety z let 1904–1910. „V Sešitě sonetů (1910) se do centra dostávají témata, jež pak provázejí básníka po celý tvůrčí život, jsou neustálým zdrojem napětí, vůči němuž se Martínek neustále snaží zaujmout zásadní postoj, byť se mu to nikdy zcela nepodaří. Jde zejména o tragikuživota, rámcové motivy světla a tmy, dne a noci, přičemž Martínek zpracovává téma neustálého koloběhu světa. Častým symbolickým autostylizačním postupem je transformace básnického subjektu do stromu či pařezu, jenž vzdoruje nepřízni počasí. Sešit sonetů ještě vychází z mladicky tragického prožívání života a světa, ale netíhne k tehdy módní dekadenci, je inspirován jednak macharovským ironizujícím viděním světa, jednak máchovským napětím mezi dočasností a věčností, které bude autor sugestivněji tematizovat v dalších, vyzrálejších knihách. Už v Sešitech sonetů se nám často otevírá tzv. psychická krajina, jeden z impresionisticko-dekadentních postupů poezie konce 19. století, jež měla být symbolickým výrazem duše básníka, mnohdy chmurné, temné, podzimní a zimní atmosféry.“ (z webu vojtech-martinek.cz)