Sergej Mouret po složení kněžských slibů odjede na farnost v zapadlé francouzské vesnici Artaud. Do nové práce, kterou vnímá jako poslání, se vrhne s nadšením. Pro místní je ale mnohem důležitější každodenní starost a boj o chléb vezdejší, kterého mají tak málo, než rozjímání nad božskou dokonalostí a Panenkou Marií. Vše senáhle změní, když abbé Mouret při návštěvě sousedního panství zahlédne krásnou správcovu schovanku Albínu... Tento román je jedním z prvních románů Zolovy dvacetisvazkové studie Rougon-Macquartové. Vyšel na jaře roku 1875 bez mimořádného zájmu tehdejších francouzských čtenářů. Rozpačitě jej přijali i v literárních kruzích. Spisovatelé jako Duranty nebo Champfleury, kteří u předchozího Zolova díla oceňovali především realistické prvky, byli zaskočeni poetičností románu, který spíše připomínal lyrickou báseň psanou v próze, než naturalistický román. Tím si však autor získal obdivovatele mezi významnými francouzskými básníky, jako byli Stéphane Mallarmé, Catulle Mendés nebo Théodore de Banville.