První publikovaná práce francouzského filozofa analyzuje téma vztahu psychologie a šílenství jako určitý moment ve vývoji naší civilizace. Prvotina dnes již věhlasného strukturalisticky orientovaného Francouze sonduje zásadní souvislosti duševních nemocí s konkrétním postavením lidského jedince ve světě. Snaží se doložit, „že kořeny psychopatologie nesmějí být hledány v nějaké ,metapatologii’, nýbrž v určitém historicky situovaném vztahu člověka k člověku šílenému a ke skutečnému člověku vůbec“. Je to nevšední, myšlenkově pronikavá publikace.