Příběhy z temné komory

Kniha volně navazuje na autorovu předchozí autobiografii. Je koncipována jako kritické vzpomínání osmi dospělých potomků (od čtyř matek) na dětství s otcem, proslulým spisovatelem, který upřednostňoval svou tvorbu před rodinou. Za těmito hlasy se však skrývá i hlas otce samotného, jenž připouští, že si tyto děti „možná jen představil“, ale zároveň nenaznačuje, že nejde o inspiraci v jeho vlastní rodině a jejích komplikovaných vztazích. Kniha tak elegantně balancuje mezi skutečností a fikcí: vypravěč na závěr přiznává, že jsou to „jen pohádky, ale vaše, které jsem vás nechal vyprávět“. Do této hry zasahuje postava rodinné přítelkyně, fotografky Marušky, která svým starým fotoaparátem Agfa-Box vytváří téměř magické snímky. Její fotografie nezachycují jen přítomný okamžik, ale i minulost a budoucnost lidí, které portrétuje – jsou vševidoucí a jako každé umění dávají roztříštěným kouskům reality nový, smysluplný celek.