Druhé analytiky (Organon IV)

Aristotelova představa vědy byla dominantní až do poloviny 19. století, kdy ji nová zjištění v neeuklidovské geometrii, teorii množin a moderní logice dále rozvinula. V prvním díle Druhých analytik Aristoteles stanovil postup pro logické budování každé vědy, zatímco v druhém díle se zaměřil na definice a teorii čtyř příčin. Jeho přístup nebyl omezen pouze na používání sylogismů ve vědě. Aristoteles v těchto spisech popisuje podstatu vědy, strukturu důkazů, základní předpoklady vědeckého bádání a obecné i specifické axiomy.