Aristotelova koncepce vědy si uchovala platnost až do pol. 19. stol., kdy ji upřesnily objevy a poučky neeuklidovské geometrie, teorie množin a moderní formální logiky. První kniha Druhých analytik vytvářela metodologii deduktivní výstavby každé vědy, druhá definici a učení o čtyřech příčinách. Neomezily se tedy na aplikaci sylogistikyv oblasti vědy. Charakterizují vědu, důkazové řetězce, předpoklady vědeckého důkazu a obecné i specifické axiómy.
Organon čili nástroj myšlení, tak je označována řada spisů, kde se Aristoteles věnuje pravidlům správného myšlení, usuzování a argumentace. Tyto spisy (přírodovědné a logické) mají v Aristotelově díle význačné postavení. Aristoteles zachoval Platónovu nauku o tom, že poznání je zachyceno v obecných pojmech, ale opustil jeho jednotu poznání a bytí – zvlášť se zabývá naukou o bytí a naukou o poznání. Nauka o poznání je zahrnuta právě v 6-ti logických spisech Organon.
Centrálním tématem "O vyjadřování" je logos apofantikos. Ten je řečí, která je způsobilá buď k pravdě (aléthes) nebo nepravdě (pseudos). Ovšem ne každá řeč, jež nese význam (logos sémantikos), je kompetentní k pravdě a nepravdě. Apofantický logos se tak ukazuje být výlučným místem pravdy. Nejenže však v tomto pojetí traduje apofantický logos napříč dějinami logiky a západního myšlení vůbec, navíc se právě v tomto pojetí stává předmětem kritiky. Byl to pak především Heidegger, kdo se pokusil ukázat, že logos apofantikos není výlučně místem pravdy, ale že je to povaha pravdy, která apofantický logos umožňuje. V "Peri herméneiás" vypracovaný charakter a struktura apofantického logu je tak předmětem živého filosofického zájmu dodnes.
Dílo obsahuje obě knihy Prvních analytik, které jsou jádrem Aristotelovy logiky. Podávají podrobný výklad nauky o úsudku, zejména rozbor základních druhů sylogismu. V úvodní studii a v poznámkách je vyložen význam Aristotelovy logiky, blíže osvětleny obtížné části spisu a dnešní stanovisko k některým vývodům.
Kniha vznikla z přednášek, jež Russell konal koncem 30. let na amerických univerzitách. Jejím cílem je prozkoumat určité problémy týkající se empirického poznání. Při svých úvahách o problematice smyslu a pravdivosti vychází z čistého empiricismu a rozvíjí jej v závislosti na své koncepci logického atomismu. Úvodní studie K. Berkykriticky analyzuje přínos i slabiny Russellových filozofických závěrů.