Jeho zákusek

Není jednoduché mít city ke svému šéfovi, to asi netřeba říkat. A já mu budu muset odolat jen pár měsíců. V lednu odlétám do Paříže, abych se konečně mohla věnovat svému uměleckému snu. Škoda, že si teď nemůžu v klidu vychutnat ani malý radostný okamžik. Ach jo, málem jsem zapomněla… Můj šéf byl kdysi má školní láska. Zpočátku jsem pro něj šílela, pak jsem ho chtěla jen zničit. A teď je zpátky a z něj vyzařuje jasné „drž se dál“. Napadá mě jen jedna otázka: počítalo by se, kdybych se ho nedotkla rukama? No jasně, Emily, ty troubo, počítalo. Navíc mám svůj sen na dosah ruky, jen se musím chovat rozumně. Bylo by šílené to riskovat. Jsem na sebe pyšná, že jsem se doposud chovala tak, jak jsem se chovala, a chci to tak udržet. Musím pro něj jen rychle něco udělat – pár plakátů a výzdobu na velkou halloweenskou párty. Pak už jen zmizím z jeho pohledu a z jeho úžasného těla, nasednu do letadla a zapomenu na všechny ty děti, které bychom mohli mít. Ale tři měsíce jsou nekonečně dlouhé…